Ročně přijdou na stůl prezidenta Václava Klause stovky návrhů na udělení řádů a medailí. Doporučuje je vláda, parlament, generální štáb, vědecké a církevní instituce, političtí vězni i váleční veteráni. Konečné slovo však má vždy prezident.
A jeho výběr nemusí zdaleka odpovídat představám parlamentu, který už několik let navrhuje na Medaili Za hrdinství Ctirada a Josefa Mašínovy. Ti se spolu s dalším kandidátem na vyznamenání Milanem Paumerem v padesátých letech prostříleli železnou oponou.
Senátory nevyslyšel ani bývalý prezident Václav Havel a dosud ani Václav Klaus. A stejné je to u předsedkyně Svazu bojovníků za svobodu Anděly Dvořákové. Prezident Václav Klaus ocenil na druhé straně několik významných osobností české kultury, které mu sice nikdo nedoporučoval, ale také proti nim nikdo neprotestoval. Patřil k nim například i herec Jiří Kodet, který si s Klausem dobře rozuměl.
Klausův osobní výběr
"Václav Klaus studuje návrhy a radí se nad nimi celý rok. Každému jménu věnuje mimořádnou pozornost," líčí výběr vyznamenaných osobností mluvčí Hradu Petr Hájek.
Prezident podle něj oceněním neskrblí, na druhé straně však nechce, aby se vysoká státní vyznamenání udělovaným množstvím devalvovala.
Osmadvacátému říjnu se v posledních letech přezdívá "český den". A tomuto státnímu svátku je proto podřízena i květinová výzdoba v národních barvách a také občerstvení hostů hradního večera. K jídlu se proto chystají výhradně speciality české kuchyně, naléváno je pouze pivo a víno domácí produkce.
Co zůstává lidem skryto
Šéf hradního protokolu Jindřich Forejt připomíná, že výročí vzniku Československa se nepromítá jen do večera ve Vladislavském sále, nýbrž začíná už v ranních hodinách.
"Vezměte si jen položení květin k soše prvního československého prezidenta T. G. Masaryka na Hradčanském náměstí. Prezident Václav Klaus jde z Hradu až k soše pěšky. Tohle je chvíle, kdy s ním lidé mohou prohodit pár slov nebo si podat ruku," popisuje Forejt okamžik, kdy je hlava státu "plně k dispozici občanům".
Právě tato od formalit oproštěná ceremonie je prý lidem z Hradu mimořádně blízká. V tu dobu už bude mít prezident za sebou polovinu z celodenního maratonu. Po vzdání holdu Neznámému vojínovi ho pohltí setkání s diplomaty.
Jde o dvě stovky osob a s každou si Klaus musí podle protokolu podat ruku. Už to je podle podle lékařů slušný záběr na prezidentovu kondici.
A sváteční maraton pak pokračuje soukromým setkáním s vyznamenanými. Jde o další silný moment, který zůstává lidem skryt. Na tomto setkání se vyznamenaní s prezidentem vzájemně poznají, zatímco při oficiálním večeru už je čas jen na stisk ruky a předání krabičky.
"V té chvíli prezident ví o vyznamenaných mnohem víc, než lze vyčíst z životopisů," dodává Forejt.
Kdo má šanciNěkteré osobnosti, které navrhuje na vyznamenání parlament ŘÁD BÍLÉHO LVA Otakar Hrubý (1913–1993) ŘÁD T. G. MASARYKA Václav Benda (1946–1999) Anděla Dvořáková (1927) Cyril Kotrlý (1903–1973) Jaroslava Moserová (1930–2006) MEDAILE ZA HRDINSTVÍ Ctirad Mašín (1930) MEDAILE ZA ZÁSLUHY Ján Langoš (1946–2006) Arnošt Lustig (1926) Zdeněk Mahler (1928) Oldřich Kulhánek (1940) Josef Valerián (1925) Jiří Kout (1937) Jana Slánská (1943) |
