Zejména pro Bryksovu vdovu Trudie je povýšení jejího "Joea", byť posmrtné, kromě pocty i velkým zadostiučiněním. "Celé roky jsem bojovala za očištění jeho jména, tohle bude takový vrchol," říká drobná dáma, která kvůli vyznamenání přiletěla ze Spojených států.
I na jejího manžela měli po roce 1948 jako na západního důstojníka komunisté spadeno. Pilota britského Královského letectva (RAF), kterého za války zajali Němci, a který se jim celkem pětkrát pokusil utéct, zatkli komunisté už v roce 1948. Podobně jako Sedláček putoval do vězení a uranových dolů. Ty podlomily jeho zdraví, v roce 1957 zemřel ve vězeňské nemocnici v Ostrově nad Ohří.
Josef Bryks na snímku z války. Foto archiv
Trudie Bryksová, žijící s malou dcerkou v Anglii, se snažila dosáhnout jeho osvobození. "Když jsme se tehdy loučili naposledy, řekla jsem mu, že ho z vězení dostanu. Věřila jsem, že to z Anglie dokážu," vzpomíná dnes vdova. Manžel ji tehdy prosil, ať udělá, co bude moci.
Ani vitalita a urputnost, s jakou mladá žena útočila na československé úřady, však nezabrala. O smrti manžela se Trudie dozvěděla od známých. "Na československém velvyslanectví v Británii jsem udělala velkou scénu, protože mi nechtěli potvrdit, že Joe zemřel," vzpomíná.
Naděje svitla po listopadu 1989, české úřady ale Bryksovou zaskočily znovu. Odmítly jí vyplácet vdovský důchod, protože Bryks nezemřel na následky úrazu, nýbrž na infarkt. Poté, co na absurditu upozornila MF DNES, rozhodla se ministryně obrany Vlasta Parkanová navzdory svým právníkům nechat Trudie Bryksové důchod vyplácet.
"Těším se, až se s paní Parkanovou setkám. Na Česko jsem ani po tom všem nezanevřela," dodává vdova po slavném letci.
Sedláček: Ocitl jsem se vedle Píky. Zasloužím si to?
Dodnes vitální Tomáš Sedláček, čestný předseda Československé obce legionářské, má za sebou kariéru dělostřeleckého důstojníka i parašutisty. Po okupaci Československa bojoval proti fašistickému Německu postupně ve Francii, Velké Británii, Sovětském svazu i na Slovensku během tamějšího protinacistického povstání.
V padesátých letech ho komunističtí prokurátoři ve vykonstruovaném procesu odsoudili za velezradu a špionáž k dvaceti letům vězení, mimo jiné pracoval v příbramských uranových dolech. Rehabilitace se dočkal až po listopadu 1989.
Sedláček označil za obrovskou čest dosáhnout hodnosti, která je podle něj snem každého vojáka. Připomenul, že se tím dostává do společnosti například armádního generála Heliodora Píky. "A já se tak trošku ptám, zda sem patřím, zda mezi tyto legendy jsem hoden vstoupit," citovala ČTK Sedláčka, který povýšení chápe jako poctu i pro své přátele, kteří padli za druhé světové války.
Povýšení veteránů v důchodovém věku umožnila až letošní novela zákona o válečných veteránech. Sedláček a Bryks jsou po roce 2000 prvními podobným způsobem povýšenými veterány. Ministerstvo obrany v současnosti eviduje šestnáct žijících veteránů v generálských hodnostech.
