Klaus dokáže hodit českým (či anglickým) slovem přesněji, než když vzduch pročísne australský bumerang. I jeho odpůrci pak mívají pocit, že na jeho slovech něco je. Problém je právě v tom slově "něco". Klausovy zkratky připomínají někdy spíše zkraty.
V sobotu se na konferenci pořádané společností PepsiCo znovu tvrdě vyjádřil o současném projektu evropského sjednocování a kritizoval nevládní organizace (NGO).
Jistě existují nevládní organizace fungující jako dobré bydlo pro své funkcionáře a možná některé podvracejí demokracii. Ale může Klaus doložit, že je jich tolik, aby hned musel obohatit dějiny jazyka pojmem NGOismus? Podivnost některých unijních počinů, třeba zemědělská politika nebo snaha otevřít náruč Fidelu Castrovi, bijí do očí a malé země s tím často mnoho nenadělají. To však ještě neznamená, že za nás bezmocné rozhoduje "poněkud vzdálené město", tedy Brusel.
Působivé věty prezident umí.
Ve svém nedávném článku ve Financial Times v souvislosti s dvěma referendy odmítajícími euroústavu použil obraty jako "úder evropskému domečku z karet". Politickým elitám 80. let, které se podle něj odklonily od původního projektu Evropy jako společenství států, přisuzuje ambici být "neomylnou avantgardou vybranou historií, aby vedla zmatené masy".
Bude podle něj nezbytné zbavit se slov jako "evropské občanství".
Václav Klaus rád slovně přehání.
Jednak nemá Unii moc rád a nemůže si pomoci, jednak ví, že rázná slova působí. Jen je otázka, když je mužem tak přímé řeči, proč dosud neprozradil, jak hlasoval v referendu o vstupu a proč nechce o Unii diskutovat veřejně.
