Klaus, nebo Zeman. Za koho bylo lépe?

Už za čtyři měsíce rozdají voliči karty a politici s nimi pak sestaví novou vládu. Celkově pátou za posledních deset let. Prezident Václav Havel přitom ve svém novoročním projevu naznačil, že půjde o mimořádně důležité rozhodnutí. "Teprve teď, dvanáct let po pádu komunismu, budeme zřejmě rozhodovat o budoucím charakteru našeho státu," řekl Havel.

Podle čeho se tedy mají při tak klíčové volbě občané orientovat? Jakou stopu za sebou zanechaly jednotlivé vlády? Kdo si za jaké vlády polepšil, a kdo se naopak ve společenském žebříčku propadl?

Zkrátka: Jak nám vládly? Letmá četba novin nebo povrchní pohled do statistiky klame. Platí opravdu ustálený pohled, podle nějž se za Klausových vlád dařilo podnikatelům a bankéřům (tedy těm, které Miloš Zeman většinou označuje za "tuneláře")? A naplnil se slib sociálních demokratů, slibujících společnost "vzdělání a spoluúčasti", v níž měla být nejdůstojnější budovou obce místní škola, a nikoliv banka?

Zemanova vláda opravdu s velkou slávou několikrát přidala učitelům, zdravotním sestrám a státním úředníkům. Jenže celkové výdaje na školství za Zemanovy vlády oproti Klausově éře klesly. A můžeme opravdu s jistotou tvrdit, že lépe placení úředníci také lépe pracují a chovají se vstřícně ke svým klientům?

Někdy jsou kroky vlád až paradoxně zábavné: Klausovy vlády, proklamující trh bez státních zásahů na každém kroku, například neprodaly jedinou velkou polostátní banku. S jejich privatizací pohnuli až sociální demokraté, kteří se tomu aspoň ve svých programech - vždy vehementně bránili. A podobných příkladů bychom v posledních deseti letech našli bezpočet.

Hodnotit vlády není zkrátka tak jednoduché jako známkovat školáky. Ministři nepracují ve vzduchoprázdnu, jejich kroky a výsledky ovlivňuje mezinárodní politika i ekonomika, ale i rozhodnutí jejich předchůdců.

Příklad. Do NATO a na práh Evropské unie nás nakonec dovedly společným úsilím všechny polistopadové kabinety. Žádný z nich však neomezil moc monopolů typu ČEZ či Telecom a nerozjel trh s nájemním bydlením.

Při pohledu na vlády a jejich výsledky je třeba mít na paměti ještě jednu věc: vládu s většinovou podporou ve sněmovně jsme zažili pouze v letech 1992-1996, tedy v období prvního Klausova kabinetu. Už skoro šest let se u moci střídají vlády menšinové, jejichž úspěšnost závisí na schopnosti dohodnout se se silnou opozicí.

S přesným měřením výsledků může být i jiný problém: jak v číslech vyjádřit otevřenost vlády či její ochotu neustále vysvětlovat a obhajovat své záměry? Jak se měří urážlivé poznámky premiéra na adresu celých skupin obyvatelstva? Stejně tak je obtížné zachytit veličinu, pro řadu lidí vůbec nejdůležitější: míru jejich svobody.

Prodloužení pobytu v cele bez rozhodnutí soudce ze 24 na 48 hodin, návrh na zpřísnění shromažďovacího zákona nebo snaha omezit práva občanů mluvit do staveb, které jim mají vyrůst za domem. Toto vše nemá statistickou položku, ale pro řadu lidí to znamená značný zásah do životů.

Existují ovšem veličiny, které měřit lze a na něž se politici rádi odvolávají: hrubý domácí produkt, míra nezaměstnanosti nebo růst mezd. Pro srovnání českých vlád jsme proto zvolili čtyři kategorie. "Peněženka" by měla odpovědět na to, komu v kterém období stoupal či klesal plat či důchod. Pohled do vlastní kapsy závisí i na dalších faktorech: například počtech lidí bez práce, přicházejících zahraničních investicích atd.

V kategorii "zdraví" můžeme zkoumat, kolik z našich peněz vlády investují do našeho zdraví a lidí, kteří se o ně starají. Totéž děláme v rubrice "děti": Kolik je která vláda ochotna vložit do budoucnosti, tedy vzdělání našich dětí? A konečně jsme se pokusili otestovat otevřenost země a její tolerance. Učinili jsme to podle počtu azylantů, kterým stát poskytl ochranu, a podle počtu cizinců, které Česko přijalo a dovolilo jim v zemi žít.

Které tři kroky českých vlád byly nejdůležitější?

O tom, jak zdejší politici vládli, mohou leccos napovídají i odpovědi na následující otázku: které tři kroky českých vlád považujete - bez ohledu na jejich kladný či záporný dopad - za nejdůležitější?

• Erazim Kohák, filozof
1. Klausovy vlády dramaticky podpořily představu, že demokracii není třeba budovat: stačí odbourat stát, rozebrat společný majetek a o zbytek se postará trh.
2. Za přínos sociálně demokratických vlád považuji to, že se jednoznačně hlásí k evropskému ideálu demokracie, která má i sociální a ekologický rozměr.

• Jiří Hromada, předseda Gay Iniciativy
1. Vládní návrh zákona o partnerském soužití dvojic téhož pohlaví (přestože sněmovnou neprošel) v roce 2001.
2. Novelizace zákoníku práce zakazující diskriminaci v zaměstnání na základě sexuální orientace v roce 2001.
3. Velmi kriticky hodnotím zrušeni nakladatelství a vydavatelství Orbis v roce 1997, ktere svou produkci prezentovalo Českou republiku do zahranici, a jejiz soucasti bylo vydávání celostátního kulturně společenského magazínu pro gay minoritu (a nejen pro ni) SOHO revue. Orbis zrusil bývalý ministr pro regionální rozvoj Tomáš Kvapil - jak jinak - z KDU-ČSL.

• Ondřej Schneider, ekonom Patria Finance
1. Privatizační program v letech 1992-1995, především částečná privatizace bank a neexistence Komise pro cenné papíry - příklad dobrého programu, který zůstal v půli cesty.
2. Rozhodnutí neprivatizovat energetiku a nereformovat důchodovy systém v roce 1997 - příklad mizející reformní odvahy české vlády.
3. Vstup do NATO a jednáni o vstupu do EU.

• Petr Zahradník, ekonom Conseq Finance
Tato země v nynější transformační fázi potřebuje ze všeho nejvíc kultivaci svého prostředí - počínaje veřejnými institucemi a konče běžným chováním lidí. Pokud si s těmito výsostnými prioritami není v krátkém čase schopna poradit sama (o čemž jsem hluboce přesvědčen), je třeba onu kultivační kúru importovat. Nejdůležitější proto byly:
1. Podpis a ratifikace Smlouvy o Asociaci s Evropskou unií, z níž následně vyplynulo podání přihlášky za plnoprávného člena.
2. Podpis Severoatlantické smlouvy a plnoprávné členství v NATO.
3. Přijetí legislativy o investičních pobídkách, v jejímž důsledku došlo k doslovnému boomu investic na "zelené louce" a zlomu ve vývoji hospodářského růstu v pravý čas.

• Ondřej Giňa starší, romský aktivista
1. Zcela mimořádný význam pro Romy v ČR mělo přijetí vládního návrhu zákona o nabývání a pozbývání státního občanství ČR (tisíce Romů původem ze Slovenska kvůli tomuto zákonu nezískalo při dělení federace české občanství -pozn. redakce
2. Vypracování a schválení vládní koncepce integrace Romů do společnosti - významný koncepční krok, ale...
3. Souhlas vlády ČR s prováděním kontrol cestujících do Velké Británie na Ruzyňském letišti, to je rozhodnutí vlády, které je bezprecedentní.

• Tomáš Pojar, ředitel společnosti Člověk v tísni
1. Rozhodnutí o vstupu do NATO,
2. Rozhodnutí o dostavbě Temelína,
3. Rozhodnutí o zásahu v IPB