"...největším zdrojem ohrožení svobody, demokracie, tržní ekonomiky a prosperity na konci dvacátého a na počátku dvacátého prvního století přestal být socialismus (a 17 let po sametových revolucích už vůbec ne jeho extrémní verze, kterou jsme na vlastní kůži poznali jako komunismus), ale že se jím stala ambiciózní, arogantní a téměř bezskrupulózní ideologie politického hnutí, které - původně skromně a snad i s dobrými úmysly - začínalo s tématem ochrany životního prostředí, ale které se postupně přeměnilo na s přírodou vůbec nesouvisející environmentalismus...Tento ideový proud se v současnosti stal dominantní alternativou vůči ideologiím orientovaným důsledně a primárně na lidskou svobodu. Je světovým názorem, který chce radikálně a s jakýmkoli doprovodným "létáním třísek" (tedy za cenu omezování lidské svobody a za cenu lidských životů) změnit svět, názorem, který chce změnit člověka, jeho chování, uspořádání společnosti, hodnotový systém. Prostě všechno." (s. 17)
Přístup environmentalistů k přírodě je obdobou marxistického přístupu k ekonomickým zákonitostem, protože oni se snaží svobodnou spontaneitu vývoje světa (a lidstva) nahradit rádoby optimálním, centrálním či - jak je dnes módní říkat - globálním plánováním světového vývoje. Tento přístup je - stejně jako tomu bylo u jeho komunistického předchůdce - utopií, vedoucí ke zcela jiným než zamýšleným výsledkům. Jako ostatní utopie je i tato uskutečňovatelná (nikoli uskutečnitelná!) pouze omezováním svobody a diktátem malé menšiny vyvolených drtivé většině lidí." (s. 22)
Stále znovu a znovu jsme varováni, že zdroje končí, že už jsou - nebo v nejbližší době budou - vyčerpány a že za ně není nebo nebude náhrada. Jsou proto navrhovány nejrůznější regulace jejich čerpání. V poslední době je moderní hlavně zavádění dodatečných (ekologických) daní, aby byla cena zdrojů zvýšena a tím snížena jejich spotřeba. Je to doplňováno hypotézou, že civilizační pokrok byl dosažen za cenu vyčerpávání neobnovitelných zdrojů a za cenu degradace životního prostředí. Proto jsou regulační a daňové (cenové) zásahy považovány za správné a nezbytné. Nevidím to tak. (s. 41-2)
"...existuje obrovský rozdíl mezi původními vědeckými zprávami a veřejnou prezentací jejich výsledků v běžně dostupných médiích. Důsledkem jsou masově šířené polopravdy, ne-li přímé dezinformace, což - zdá se - jejich autoři dělají záměrně a často hlavně proto, aby mohly být maximalizovány jim samým štědře poskytované veřejné fondy na zkoumání událostí předvídající nedozírné katastrofy." (s. 97)
"První a vlastně jedinou rozumnou odpovědí na otázku, která je v názvu této závěrečné kapitoly (Co dělat? - pozn. red.), je: nic, respektive nic zvláštního. Je třeba nechat probíhat - žádnými věrozvěsty absolutních pravd nespoutanou - spontaneitu lidského vývoje, protože jinak všechno dopadne daleko hůře. Žádným géniem či diktátorem neorganizovaný souhrnný výsledek jednání milionů samostatně uvažujících lidí je neskonale lepší, než jakékoli vědomé konstruování lidské společnosti." (s. 121)
