Pro jednou mu spadla pečlivě udržovaná maska opatrného politika, pustil se do díla a odkryl své pravé názory.
Václav Klaus nebyl nikdy schopen říct nic pozitivního o Evropské unii, tentokrát však zašel dál než kdykoli předtím a z tvrdého euroskeptika se nám před očima vyloupl člověk, který ve skutečnosti Evropu nenávidí. Ukázal, že jeho postoje nesouvisí nijak s návrhem Evropské ústavní smlouvy, že jsou hlouběji zakořeněné a znamenají jediné – Klaus chce rozpustit Unii, do které jsme právě vstoupili.
Odhalil evropské spiknutí
Používá přitom výrazivo, které si v ničem nezadá s jedovatými výpady předlistopadových pohlavárů vůči disidentům a oponentům režimu.
Všechny významné evropské politiky posledních dvaceti let – včetně Helmuta Kohla, Françoise Mitterranda a Jacquesa Delorse – a "je obklopující rádce a žurnalisty, kteří byli jejich fellow-travellers", označuje za politické elity, které posouvaly kupředu evropskou integraci, protože "se tím radikálně zvyšovala jejich osobní moc". Čtenáři přitom podsouvá myšlenku, že to "obyčejní lidé vidí poněkud jinak".
Přitom domýšlí, jak by to pro obyčejné lidi s evropským domem dopadlo: "... byl stavěn pro ty, kdo z něho měli profitovat. Byl stavěn pro evropské elity a jejich společníky. Náklady této stavby však nesli jiní..."
Jak nevzpomenout na slavné Kdo jsou a komu slouží? a jiné teorie o zlých západních imperialistech a jejich domácích napomahačích? Klaus obviňuje evropské politiky, kteří prosazovali přijetí ústavní smlouvy, že vlastně usilovali o evropskou federaci.
"... tím trikem, že bylo v textu slovo federální důsledně nahrazováno slovem komunitární... to byla dost ošklivá a neférová, ale hlavně nedůstojná hra," dodává jako někdo, kdo odhalil všeobecné spiknutí na celoevropské úrovni.
Česko řeklo Evropě ano
Z pozice českých lidí, kteří mnohokrát v dějinách museli jako emigranti hledat útočiště v demokratických částech světa, naposledy po roce 1938, 1948 a 1968, pak zní neuvěřitelně Klausovo tvrzení, že "masová migrace vznikla jako falešná ideologie, že je jakýsi nárok, obecné lidské právo potulovat (!) se kdekoli po světě...".
Je třeba připomínat, že jednou z věcí, které Češi na Unii oceňují nejvíce, je možnost svobodně studovat, pracovat a žít kdekoli na jejím území? Jestliže každý má sedět tam, kde se narodil, proč by měla česká vláda vyjednávat další uvolnění pro práci našich občanů v evropských státech? Svým útokem na "naprosto chybnou" myšlenku evropského občanství zpochybňuje Klaus nejen posledních dvacet let vývoje evropského, ale také šestnáct let polistopadového směřování naší země. Vždyť jeden z nejsilnějších pocitů listopadu 1989 byl vyjádřen heslem Zpět do Evropy! Nepřemýšleli jsme tehdy v kategorii "výnosů a nákladů", chtěli jsme být znovu součástí evropského společenství se všemi právy i povinnostmi.
To, že jsme Evropané, že patříme k západní části světa a že chceme být otevření vůči ostatním, jsme formálně vyjádřili hlasováním v referendu roku 2003. Ano vyjádřené lidmi tehdy dosáhlo 77 procent a mělo by být hlavou státu respektováno.
Ať rozhodnou lidé
Pokud chce Václav Klaus předkládat naším jménem nápady, jak "přehodnotit posledních dvacet let a vrátit Evropskou unii zpět", měla by o tom proběhnout poctivá celonárodní diskuse. Taková, kde nikdo nebude určovat, kdo se jí smí účastnit a kdo z ní bude vyloučen.
Pokud opravdu chce, abychom se vrátili před poslední čtyři smlouvy přijaté Evropskou unií, pokud chce nahradit Evropskou unii novou organizací, která je jen o vzájemně výhodném obchodu a je vlastně obdobou EFTA (Evropská zóna volného obchodu), pak je situace jasná.
My občané jsme se již vyjádřili, náš prezident však říká světu, že to je on, kdo reprezentuje naše skutečné názory na Evropu. S tím je třeba skončit – tak vážnou změnu názoru by lidé museli vyjádřit v novém referendu.
Nechť tedy prezident svůj návrh předloží lidem. Nepochybuji, že lidé mu připraví stejné zklamání jako v létě 2003.
