Těžko kritizovat Václava Klause zrovna teď, když senátoři, podle mého přesvědčení pošetile, obžalovali odcházejícího prezidenta z velezrady. Přesto tento bláznivý akt může ukázat na podstatnou chybu v pojetí světa, které Klaus ve svém (druhém) prezidentském období předkládal. Chybu, jež je zajímavá tím, že hrozí i jiným (českým) politikům; totiž že si své názory, stejně jako Klaus, vytvářejí ve stavu stále většího odtržení od skutečnosti.
Nejde jen o fakt, že prezident patrně ve své izolaci netušil, jaký odpor jeho lednová amnestie vyvolává, čehož nyní zneužili převážně sociálnědemokratičtí senátoři. Myslím jiný ústřední kámen jeho výkladu všehomíra, podle nějž existuje jakýsi "mediální mainstream", mocná novinářská lobby, démon, který umí vnutit lidem, či dokonce politikům, co si mají myslet - a obvykle vystupují proti Klausovi.
Problém je, že kdyby si Václav Klaus přečetl bez předsudků komentáře v novinách, zjistil by, že většina tentokrát neodmítá jeho, ale právě žalobu oněch senátorů. Problém totiž je, že žádná mediokracie, žádný semknutý novinářský pluk není. Odcházející prezident čelí jistě velkému táboru někdy fanatických kritiků, má však také své výrazné zastánce.
A obecně: čas od času může (byť obvykle jen na omezenou dobu) mezi novináři převážit jedno mínění a společnost nějak ovlivní, ale názor jí nediktuje. Informace o korupci v politice jdou vstříc náhledu většiny lidí. Zprávy o finančních nepořádcích v kampani Miloše Zemana však většinu voličů neovlivnila natolik, aby jej nezvolili prezidentem.
Lze najít i další omyly způsobené izolací, v níž se Václav Klaus ocitl, kdy jeho názory ovlivňovalo jen jeho taktéž izolované okolí. Protože s žádnými takzvanými pravdoláskaři nemluví, nikdy asi nepochopí, že tyto lidi neřídil jako loutky jeho soupeř Václav Havel; proto Klause, k jeho překvapení, kritizují i po smrti svého domnělého "guru". Zde vlastně dělá odcházející prezident stejnou chybu jako jeho odpůrci, kteří nechápou, že ani Klause nikdo neřídí, a upírají mu právo na vlastní názory; prý že je má z Východu.
Sklony k izolovanosti, které stále více deformovaly náhledy Václava Klause, se určitě netýkají jen politiků, postihují v jisté míře některé profesní skupiny, dost možná celé regiony (Prahu). Ve vrcholných ústavních pozicích však patrně hrozí nejvíce. Uvidíme, jak se s touto hrozbou bude potýkat Klausův nástupce Miloš Zeman. Pokud jde o premiéra Nečase a ministra Kalouska, lze se obávat, že ti už ve stavu odtrženosti jsou. Jinak by jejich kroky uprostřed propadu hospodářství a rekordní nezaměstnanosti vypadaly poněkud jinak.
