Kromě pana prezidenta jako spoluautoři podepsáni i jaderný fyzik František Janouch, ministr průmyslu Martin Říman či šéf Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl.
Pan prezident tak v době, kdy se mu blíží volby, dal ve sborníku jednoznačně najevo, že má jadernou energii rád, proto tato energie má budoucnost a je třeba ji rozvíjet.
Přestože mám také, stejně jako pan prezident, rád jadernou energetiku (něčím na ty kytky svítit musíme), musím zásadně nesouhlasit se zbylými dvěma tezemi, totiž že jádro má budoucnost a že je ho třeba rozvíjet.
Vyhořelé články
Stejně tak je ale třeba odmítnout tezi ekoaktivistů, že jaderné elektrárny je třeba okamžitě odstavit. Ony se odstaví samy.
Nejčastější podstatou diskusí o jaderné energetice bývá její (možná) nebezpečnost, drahota takto vyráběné energie a problémy s vyhořelými jadernými články. To jsou tři nejčastější "protijaderné" argumenty a se všemi je možné buď přesvědčeně a s vírou souhlasit, nebo na ně mít racionální náhled.
Máte-li racionální náhled na jaderné elektrárny, dospějete po přečtení zdrojů z obou stran názorového spektra nejspíše k závěru, že to kolem té jaderné energetiky zase není až tak zlé, že rizika havárie sice nejdou vyloučit (jako u žádného technologického provozu), ale jsou velmi nepravděpodobná, a že technologie si nakonec dokážou poradit i s těmi vyhořelými články.
Čím budeme topit?
Jediné, s čím si technologie, jaderní inženýři, celá jaderná energetika a vlastně nikdo nedokáže vypořádat je, že je málo uranu.
Už v současné době stojí jeden kilogram tohoto kovu tři sta dolarů, ceny rostou a známé podzemní zásoby uranu vydrží při současném počtu jaderných elektráren, kdy pokrývají jen malý podíl naší energetické spotřeby, nejdéle šedesát let.
Pokud budeme stavět další atomové elektrárny, vydrží uran ještě kratší dobu. Takže nikdo - energetici, jaderní fanatici ani pan Václav Klaus - nemůžou v jaderné energetice vidět pro lidstvo žádné perspektivní řešení. Už brzy v nich totiž nebude čím topit.
