Mluvčí Hradu jakoukoli aféru popírá: "Pan prezident si často pobrukoval polohlasně oblíbenou pasáž státní hymny o šumících Borech, při níž si vždy představuje zavřeného Havla. Co dělal Filip, je hluboce, ale hluboce pod naši rozlišovací úroveň."
Média však častěji citují verzi, s níž přišel senátor Mejstřík. "Jako obvykle v zájmu veřejnosti schován v koši na biologický odpad, naslouchal jsem a pozoroval," vypráví bývalý revolucionář: "A byl jsem šokován. Soudruzi Klaus a Filip si notovali Internacionálu!"
Ač to zní šíleně, politolog Staví to považuje za pravděpodobné: "Pan Mejstřík má sice od lékaře potvrzeno, že vidí rudě, ale v tomto případě se nemusí mýlit. Před prezidentskou volbou byl Klaus ochoten zazpívat cokoliv, co mu komunisté předepsali."
Verzi o Internacionále kupodivu vyvrací sám Vojtěch Filip: "KSČM je moderní levicová strana a ke zpěvu Internacionály se uchyluje, pouze pokud chce uvést do varu své příznivce starší sedmdesáti let. A to pan Klaus není. Nepopírám, že jsme si padli se soudruhem prezidentem do noty a zahalekali si společně ´sladký třešně zrály´."
Podle muzikologa Klesla však tomu neodpovídají extatické výrazy obou mužů: "Třešně zrály je pohodový popěvek. Ti dva se však tváří, jako by zpívali silně erotickou, nebo naopak bojovou píseň."
Ostatní poslanci a senátoři, kteří byli přítomni zpěvu obou mužů, si na nic nepamatují. Vymlouvají se buď na to, že jsou hluší, nebo že jim vyhrožoval na záchodcích vysoký černý muž. Nic nezaznamenaly výjimečně ani ruchové mikrofony veřejnoprávní televize.
Objevu se však přihlásil anonym a nabídl mu, aby koupil nahrávku. Vzhledem k tomu, že by tento ničema mohl prodat odporný záznam někomu jinému, a způsobit tak škodu, rozhodl se Objev pro koupi. Ihned jsme samozřejmě uvědomili policii.
Vzhledem k pobuřujícímu obsahu také zvukový záznam nezveřejníme. Na druhou stranu v zájmu svobody slova a informovanosti čtenářů musíme zveřejnit alespoň několik veršů:
I don’t know you
But I want you...
Česky: Neznám tě, ale snad tím víc tě chci...
