Společným cílem je drtivá porážka Klause a jasně proevropská vláda bez výhrad.
Volič má opět o něco jasnější představu, komu a proč má či nemá dát hlas.
Až půjde vhodit lístek do urny, může si už započítat několik známých: Špidla nejradši s lidovci, ne s ODS, zato klidně s podporou komunistů.
Koalice radši se Špidlou (na sporných daních se dohodnou, nepohnou s nimi ani nahoru, ani dolů). A ODS dává přednost Koalici. Co z porovnání všech známých vychází? Nikdo neřekl "S Klausem a ODS ano".
Všichni běží proti němu, nikdo vedle něj, a už vůbec ne s ním. Předseda ODS běží o svůj další politický život. Jeho výraznou porážkou by unionisté alespoň z boku dokončili akci Sarajevo. Že by cítili tichou satisfakci, není pochyb. A satisfakce bývá v politickém mariáši dost vysokou kartou, program neprogram.
Za několik málo hodin uvidíme, jestli se k nim připojí i voliči. Zda (hlavně ti nerozhodnutí) také chtějí vidět Klause v provazech. Poťouchlý bůžek voleb však lehce zatřese osudím a vše může být úplně jinak. V tom je úžasné kouzlo voleb. Letos máme proti němu náskok: budeme se rozhodovat se znalostí vládních preferencí klíčových stran.
Pokud si bůžek neusmyslí podrobit nás mnohem těžší zkoušce, než je zkouška Klausem - komunisté jsou na svou příležitost promluvit do vlády, bohužel, vždy připraveni.
