A tuto hloupost (společně s mnoha dalšími) rozesílala mailem agentura, která pro šampionát pracovala. Dokonce v době, kdy pořadatelé žádali o dotaci dalších 15 milionů z veřejných peněz právě na "umělecké" doprovodné akce. Bohužel i tyto peníze nakonec na konto organizátorů putovaly.
Ne že by se to stalo poprvé, ale způsob, jakým byl stát podojen v případě Liberce, je až pozoruhodně zvrácený. Přitom tak jednoduchý. Zejména se strašilo: "Státe, kraji, město, nedáte další peníze? Bude mezinárodní ostuda!"
Takže stát, kraj a město dávaly další a další finance. Vše probíhalo pod tlakem – politickým i časovým. Tak se dojí veřejné peníze nejlépe, protože cena zakázek jenom roste. Hlavně že se něco děje, vždyť se tak činí pro bohulibé účely (sport, prestiž ve světě, prokázání našich schopností, investice do regionu).
Před pěti lety se ovšem tvrdilo, že akce nepřijde státní či obecnou kasu v podstatě na žádné peníze. Z nuly máme krásné dvě miliardy. Jistě, část peněz posloužila na vylepšení dopravní infrastruktury. To se hodí vždy.
Jenže Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že to kolem šampionátu pořádně smrdí: podvody, porušování pravidel hospodářského styku a při správě cizího majetku, problémy s využitím mnoha desítek milionů korun. A to sledoval toky pouze poloviny utracených peněz!
Že stát často bezostyšně dojí nejrůznější vykukové, firmy či agentury, je sice neradostné, ale musí se s tím počítat. Ale že se na "dojení" v takové míře podílejí někteří politici, starostové a další státní úředníci, tedy ti, kteří tomu mají bránit, svědčí o bezútěšném stavu mnoha českých institucí.
Poučení z Liberce však nebude žádné. Naše dálnice budou stát pořád více než v cizině. Medvěd se bude dál porcovat ve Sněmovně, protože poslankyně a poslanci potřebují dohodit kšefty svým známým, potažmo sami sobě.
Zopakuje se absurdní diskuse, která běžela o Kaplického Národní knihovně. Na ní bylo vyčleněno 1,9 miliardy korun, ovšem vítězný projekt by stál mnohem víc. Že na něj nejsou peníze, vášnivé příznivce nezajímalo a nezajímá.
A do čeho se pustíme teď? Kde se dají lehce trhnout a podojit desítky či stovky milionů a stát si toho ani nevšimne? Olympiáda přece!
