Přesněji, objevuje se jako vysoká šlechta. Ty tituly byly tenkrát značně jednodušší. Už však nikdo nezapátral, kde se tu tak náhle vzali. V té době patřili mezi vysokou šlechtu páni Tetouři z Tetova a Vchynic. Těch Tetourů tu byly větve dvě: Česká a Moravská. Moravská expandovala do Německa, kde své tituly užívá dodnes Freiherr von Tettau, etc.. Česká větev měla smůlu. Stalo se, že pán i paní z Tetova umřeli a nechali po sobě sirotky. Pokud si vzpomínám dva kluky, moje maminka říká, že ještě jedno děvče. Poručníkem jim byl jakýsi zeman. Ten poslal kluky do učení na řemeslo a majetek, včetně erbu - tři červené plameny ve stříbrném poli - jim jednoduše sebral. A protože by bylo fakt hloupé vydávat se za Tetoury, použil jejich druhý přídomek: Vchynský - tehdy možná i Vchinský. Každopádně se to špatně říkalo a německy i špatně psalo a tak Kinský.
Ten erb je jako hlavní na paláci "Kinských" v Praze na Staroměstském náměstí.
A tohle všechno vím od svého dědečka, který se jmenoval Tetour, po svých předcích pátral, tohle vypátral a dokonce se i párkrát zúčastnil Familienwochen, kterou ti Tetouři v Německu pořádali.
A tak mě fakt, že pan Oldřich Kinský žádá zpět "svůj" majetek po historických zkušennostech nepřekvapuje, ale nebetyčně "štve".
Těch Tetourů, či Tetauerů, či jejich potomků je v naší zemi bezpochyby za ta staletí hodně a kdybychom se chovali jako p. O. K., asi by pan "hrabě" zjistil, že občanům této země dluží víc, než je jeho stávající majetek.
Můj dědeček měl svůj erb krásně vyvedený a zarámovaný ve svém pražském bytě a v domě v Čakově u Českých Budějovic. Zajímavé je, že v průvodci se můžeme dočíst, že Čakov patřil jednu dobu pánům Tetourům z Tetova. A můj dědeček - syn budějovického povozníka - byl skutečný aristokrat tělem i duší, kterému se pan Oldřich Kinský nemůže rovnat. Pan Kinský zapomněl, že paměť národa se skládá z paměti jeho občanů a ta je velmi, velmi dlouhá.
