Hlavní problém? Kerry se soustředil na budování svého obrazu vůdce pro čas krize. To mu šlo dobře. Nedodal však, kam a jak by jako vůdce zemi vedl.
Hlavní síla? Slova o posílení války s terorismem především doma v Americe a o šikovnější komunikaci se spojenci. To bude znít pořád ještě vyděšeným Američanům celkem dobře.
Kerry řekl hodně, ale vynechal, co se mu nehodilo (minulost aktivisty proti válce ve Vietnamu) nebo co ještě nemá rozpracováno (jak vybřednout z irácké pasti). Nešel do detailů. Neříkal řešení. Byl to spíše protestní song. V mnoha slokách jako by chyběl poslední verš.
Tím Kerry riskuje, že nedosáhne plně svého: nevysvětlil Američanům, proč by měli tentokrát zvolit zrovna jeho. Je vidět, že se stáhl do politického středu, ale jeho program často nestojí daleko od Bushova.
Ale dvě věci jsou nyní už jisté. Zaprvé: po desítkách let budou volby v Americe, která je na Západě zemí nejvíce zahleděnou do sebe, zase o světě a zahraniční politice, a ne o ekonomice.
To druhé je obecnější. Souvisí to s nemožností najít převládající hodnocení Kerryho projevu.
Je třeba mít na vědomí důležitou věc. Kdyby člověk měl v příštích měsících věřit všemu, co uslyší z Ameriky, musel by prchnout do bezpečí na Měsíc.
Dozví se, že v čele jediné supervelmoci stojí neschopný hlupák, který vrší chybu za chybou, z nichž i ta nejmenší je horší než osudová. Pak zjistí, že ani změna by nepřinesla úlevu, protože ten, jenž by ho rád vystřídal, je ještě mnohem horší, a navíc je to zřejmě i nudný patron.
Tuhle záhadu lze ovšem rozplést. Záleží samozřejmě na tom, kdo o kom mluví. Zda republikáni o Kerrym, či demokraté o Bushovi. Patří to k věci. Vytahují se kruté věci z minulosti, kdy doba byla úplně jiná a dotyčný za sebe ještě možná ani necítil odpovědnost. Na Bushe už takhle vytáhli jeho výroky z doby, kdy byl student. Překrucuje se. Proti Kerrymu už obrátili jeho výjimečné válečné zásluhy.
Ale znovu: patří to k věci. Je důležité, aby vůdce měl dobrou vizi a pálilo mu to. Ale také musí umět přežít v džungli. A ohlédneme- li se zpět, je zřejmé, že to i funguje: Američané se nakonec rozhodují většinou správně.
Rozhodování není o slovech, ale o očekáváních. Je jistě zajímavé pitvat teď akademicky Kerryho slova. Ale to, jak skutečně dopadl, se dozvíme až z prvních průzkumů. To je to, co se počítá.
 Prezidentský kandidát John Kerry salutuje účastníkům sjezdu Demokratické strany. (30. července 2004) |
