Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Keňanky si kvůli rodu berou manželky

  11:57aktualizováno  11:57
V mnoha afrických zemích jsou rituály vstupu do světa dospělých a polygamie zcela běžné. Stejně rozšířenou tradicí tu jsou i iweto, ženy provdané za ženu. Zatímco Západ při bezdětnosti upíná naděje k lékařům a umělému oplodnění, africké komunity to řeší po svém.

Představte si, že jste žena a žijete ve společnosti, kde je neplodnost strašlivou pohanou. Pokračování rodové linie je zde pokládáno za nejdůležitější ze všeho. Máte domov a manžela, ale trápíte se, protože až zemřete, vaše jméno upadne v zapomnění.

Potomek je to nejdůležitější
A právě Afričanky, které nemohou počít, mohou uzavřít sňatek s jinou ženu. S dívkou, která je svobodná a schopná přivést na svět dítě. Jde o kontrakt čistě mezi dvěma ženami, kdo je otec, je vedlejší.

Je to praktické, míní antropolog
Podle antropologa Davida Maillu jde o praktický způsob řešení sociálního problému. "Je-li tu stará žena, která nemá žádné děti, existuje alternativa pokračování rodu prostřednictvím adopce jiné ženy," vysvětluje. "Je to, abych použil slovníku západního světa - adoptovaná manželka."

Manželkou dvacet let
Syombue Ndwaleové, příslušnici keňského kmene Akamba, bylo necelých dvacet, když Ndwale Mutisová začala dojednávat jejich sňatek. Obě ženy žily v téže vesnici na východě země.

Syombue byla neprovdaná a měla čtyři syny. Obě rodiny si plácly až po pěti letech dohadování. Za slib věna se ale Syombua nakonec nastěhovala k Ndwale, jenž byla starší než její rodiče, a k jejímu manželovi.

O čtrnáct let později sedí nyní osmdesátiletá bosá Ndwale před domem pod avokádem obsypaným stromem. Její purpurové šaty jsou uprášené a rozedrané, tvář má zbrázděnou vráskami, vyrytými léty na slunci.

Důvod, proč si vzala Syombuu, je podle ní jasný. "Až umřu, ráda bych, aby po mně zůstalo jméno, aby moje jméno a jméno rodiny žilo dál," říká a odhání od svých nohou hejno hlučných žlutých kuřat.

"Uzavřela jsem s ní sňatek, aby nás podporovala. Stará se o mne, když jsem nemocná, pomáhá mi, když nemohu pracovat, obdělává půdu na farmě, abychom měli z čeho žít." Syombuiny děti přitom Ndwale oslovují "inya" - "matko" - a oficiálně mají její jméno.

Zdá se, že na Syombuu zbyl rub této mince. Teď je jí devětatřicet a dosud neviděla ani haléř z věna. Dvojice stařečků by totiž musela prodat půdu, aby mohli koupit padesát koz a dvě krávy, které slíbili jejím rodičům.

Péče o starce je na iweto
Ndwalin muž Mutiso Nzou je starý a křehký - Ndwale tvrdí, že mu je sto třicet let. Z malé hliněné chýše ho musejí vynášet. A je to Syombua, kdo ho vláčí, otírá mu obličej, balí ho do přikrývek a usazuje venku.

"Co zmůže osmdesátiletá stařena?" říká, smířena s osudem, který si sama nevybrala. "Nemůže obdělávat půdu, nemůže sbírat dřevo na otop, nosit vodu."
A dodává: "Být iweto není lehké, člověk nemá nikde oporu. Moji vlastní rodiče jsou příliš staří. Mohli alespoň dostat věno."

Její slova potvrzuje i skupinka žen iweto, které se na malém prostranství opodál scházejí, aby si zatančily, zazpívaly a podělily se o zkušenosti ze života plného odříkání.

"Lituji, že jsem se narodila a stala se iweto," vzlyká šedovlasá sedmašedesátiletá Mbula Kaiondu Seseová. "Byla jsem nevzdělaná a moji rodiče mě zklamali, když mě provdali jako iweto. Není snad větší bídy."

Munuve Mutisyová je dobrovolnice projektu na podporu žen iweto ve venkovské oblasti v okolí Machakosu. To leží asi osmdesát kilometrů od Nairobi, stejně jako vesnice Kyanzasu. Je to kopcovitý kraj s prašnými silnicemi, kde si lidé vydělávají na živobytí výrobou lan, sběrem dřeva na otop a sbíráním kamení. To se používá jako stavební materiál.

Jen v Kyanzasu, vesnici o pouhé tisícovce čtverečních metrů, je podle ní více než dvacítka iweto, jenž bojují o uznání komunity.

"Ty ženy mají ekonomické a sociální problémy," říká Munuve a dodává, že bída regionu  situaci ještě zhoršuje. "Komunita je odmítla, lidé se jim vysmívají. Jejich dětem říkají, že jejich matky jsou iweto prostitutky."

Statistika neexistuje
O tom, kolik je takových žen po celé Africe, neexistují žádné statistické údaje. Podle některých místních totiž není třeba zachycovat něco, co je pevnou součástí tradice.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Test severokorejské mezikontinentální střely Hwasong-14 (4. července 2017)
Američané hádají, kolik má Kim atomovek. Prostě nevíme, přiznávají

Mezi americkými experty panuje značná nejistota ohledně rozsahu severokorejského jaderného arzenálu, upozornilo AP. Podle zpravodajských služeb má režim k...  celý článek

Plácneme si? ...takto asi gesto míněno nebylo. Kancléřka Angela Merkelová se...
V září nevolte Merkelovou, apeluje Erdogan na německé Turky

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan vyzval turecké voliče v Německu, aby ve volbách udělili politickým stranám lekci a aby nevolili kancléřku Angelu...  celý článek

Stephen Bannon, vrchní poradce prezidenta Donalda Trumpa
Hlavní stratég Bannon v Bílém domě končí, potvrdila mluvčí spekulace

Tým amerického prezidenta Donalda Trumpa opouští další člen. Hlavní stratég Bílého domu a někdejší šéf Trumpovy volební kampaně Steve Bannon v pátek skončí ve...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.