Dalším turistům, kteří si teď balí kufry, by mělo výstražně zvonit v uších. Protože i ti nejostražitější žijí v zemi, kde lze měsíce vesele prodávat zájezdy třeba ke všem čertům, byť už zákon říká NELZE. A oni nemají moc šancí to zjistit.
Cestovka se prý nepojistila už loni v zimě, zákon byl tudíž porušen. Člověk obyčejný předpokládá toto prosté: byrokraté příslušných úřadů ihned zasednou a během pár dnů je vyřízeno i se všemi odvoláními, předvoláními, zavoláními - licenci seberou, vyvěsí informaci na všech nárožích, a basta fidli.
Zákon přece říká: Bez pojištění nelze prodávat zájezdy! Přísnost se vymyslela právě kvůli ochraně klientů. Zdejší úřední šiml je však stará kobylka, která se sotva vláčí. Přitom těch překážek v podobě předpisů, lhůt a doručenek, co musí zdolat!
A ke všemu má ještě tlustý roubík v tlamě, to aby náhodou nevyzradil tajnou věc: že dotyčný cestovní podnikatel má potíže. Poškodilo by se přec jeho obchodní jméno! S ochranou "dobrých jmen" si umíme poradit - dbáme pečlivě pověsti neplatičů nájemného, zadlužených obcí, debatujeme, zda revizor smí spatřit rodné číslo černého pasažéra...
Až to vypadá, že ti, koho dostávají do úzkých, jsou v nevýhodě. A hle, oni opravdu jsou! Takhle podivně tu hledáme a nalézáme právo. V případě cestovek se bude opět hloubat, jak v zákonech ucpat každičkou skulinku. Do úvah se pořád bude plést imperativ "nepoškodit dobré jméno". Možná by jen stačilo, kdyby úřední kobylka dostala švih.
