V její naprosté zbytečnosti a neužitečnosti je uložena zpráva, kterou vysíláte do světa tak zvučně a nepokrytě, že konkurovat by mohl už snad pouze arabský plnokrevník.
Ten ale jen do chvíle, než ho spatříte, jak klade svou ušlechtilou hlavu na milionářovo posmutnělé rameno, a pochopíte, že to není jen dostihová mašina vydělávající další miliony, ale také blízký druh v osamění, jež život boháčů zhusta provází.
Jachta, ta ne. Ta na vás nebude z dálky vesele řehtat, ani vás neolízne dojatým jazykem, když prolijete její nenasytné hrdlo dalším galonem benzinu. Jachta je zkrátka na nic… a možná právě proto si jeden můj kamarád před pár lety jachtu pořídil.
Jednou se po snídani znuděně coural po internetu a narazil přitom na reklamu na novou desku skupiny MIG 21. Jako každému zaznělo mu ihned v hlavě "když ti vítr napne plachtu", a tak si zadal do Googlu slůvko jachta a pak i slůvko prodej, a co nezjistil? Že taková malá, desetimetrová jachtička se dá pořídit klidně už za čtyři miliony!
Kdyby měl akutní potřebu zbavit se sedmi milionů dolarů, nebyl by problém koupit si i něco delšího a okázalejšího, ale jemu šlo jen o to, aby měl na co balit roštěnky, a tak vzal zavděk lodičkou Alubat Ovni 345 s hliníkovým trupem a dal jí jméno Saturnin.
Když jsem se ho ptal, proč zvolil právě tohle jméno, tvrdil, že si svou jachtu představoval jako Jirotkova sluhu, to jest oduševnělého a zábavného partnera. Evidentně přitom pominul, že život se Saturninem nebyl úplně prost obtíží…
Trvalo pak poměrně dlouho, než jednu slečnu k toulkám jadranskými dálkami zmermomocnil, což jen prohlubuje mou úctu k ženské prozíravosti, ale nakonec si jedna baculatá blondýnka dala říct a přítelovu štěstí už nestálo v cestě vůbec nic.
Postavila se do ní až lednička, která z nepochopitelných důvodů přestala fungovat, ještě než vyrazili z chorvatské Crikvenice na otevřené moře. Kdo někdy zkoušel opravit ledničku v bývalé Jugoslávii, ten ví, o čem mluvím.
Později se bohužel ještě ukázalo, že se dotyčná bojí vody. Nic naplat, během čtyřdenního lijáku si jí užila víc než dost. Navíc celou dobu foukal silný vítr, takže si oba Saturninovi hosté vyzkoušeli mořskou nemoc se vším, co k ní neodmyslitelně patří.
Říká se ale "konec dobrý, všechno dobré", což naštěstí platilo i v tomto případě. Jelikož blondýnku i mého přítele po najetí na záludné skalisko včas zachránila pobřežní hlídka, bylo třeba považovat těch pět dní za vcelku zdařilou dovolenou.
Také další čtyři roky strávil náš hrdý rejdař se svou jachtou. Záměrně neříkám na jachtě, protože zpravidla cestoval sedm set kilometrů tam a sedm set zpátky hlavně proto, aby loď zazimoval, odzimoval, natřel či vytřel. O blondýnkách přitom dávno nebyla řeč.
O čem mluvil můj přítel naopak dost často, byla dovolená snů na Sahaře. V den, kdy Saturnina hluboko pod pořizovací cenou konečně prodal, byl tak šťastný, jak jsem ho neviděl nikdy předtím ani potom.
Nelze popřít, že mu v mezidobí vítr občas napjal plachtu a ta následně jachtu jakž takž popohnala. Klidu to ale mému příteli přineslo pramálo… Možná byla chyba v tom, že si koupil příliš levnou jachtu… ale co byste čekali od škudlila z Vysočiny?!
KDO JE MARTIN REINER
Martin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih, na podzim vyjde v nakladatelství Host jeho román Lucka a já.Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry.
Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval.
