V blízkém sousedství chtěl mít jakýsi podnikavý obchodník Ondřej Tavorský stejně prosperující šenk. Napsal žádost a po nějaké době získal od staroměstského úřadu kromě živnostenského listu povolení, že může na svůj dům v Železné ulici připevnit domovní znamení ve tvaru zlatého hroznu. Další šenky vznikly v blízké Havířské ulici a na nedalekém Ovocném trhu, úrovně Modrého hroznu však žádný z nich nedosahoval.
Šéfa od Zlatého hroznu napadl pozoruhodný trik. Poslal na ulici ve směru k Modrému hroznu živou reklamu - několik svých příbuzných a členů rodiny s úkolem proniknout mezi návštěvníky odcházející z divadla a nenápadně v rozhovoru chválit přednosti šenku U Zlatého hroznu. Kupodivu - zabralo to. Když tuto fintu pochopil majitel Modrého hroznu, kontroval - dal postavit krytou chodbu vedoucí od divadla až k jeho podniku. Žádost o její vystavění odůvodňoval tím, že si přeje, aby si vážení páni, kteří navštíví jeho šenk, nezacákali při dešti nohavice a ctěné dámy, aby si neurousaly střevíčky. Jak tento souboj dopadl, se v kronice nepíše, nicméně při procházce Železnou ulicí neuškodí si tenhle příběh z dob dávno minulých připomenout.
Dnes je v domě U zlatého hroznu stejnojmenná restaurace. Dům je památkově chráněný. V roce 1992, kdy bylo zavedeno elektrické vytápění byl obnoven i domovní znak - je z lipového dřeva a krytý stříškou.
Další domovní znamení si můžeme prohlédnout, pohlédneme-li vzhůru, před domy U uherské koruny, U zlatého medvěda, U červeného orla, U zelené boty, U kamenného ptáka.
Železná ulice oplývá řadou roztodivných pověstí. Ta nejznámější je částečně založena na pravdivé události. Za krále Václava IV. žil v Praze jakýsi Rotlev, který své jmění investoval do zlatorudných dolů v Jílovém. Na tom nebylo nic divného, hledání drahých kovů v kraji kolem Jílového bylo velmi výnosné a zlatokopci prosperovali. Jenže pan Rotlev měl smůlu - zkrachoval. Naštěstí ho podpořila věrná manželka. Uvěřila tvrzení, že na ně čeká velké bohatství, a zastavila svůj poslední majetek - šlojíř, neboli závoj vyšívaný zlatem. Za několik dní Rotlev narazil na zlatou žílu. Byla tak bohatá, až zrak přecházel. Okamžitě dal najmout pomocníky a ostrahu a ve štole se kopalo ve dne v noci. Svůj důl pak na památku oné události nazval Šlojíř. Za kostelem svatého Havla pak dal postavit v Rytířské ulici krásný arkýřový dům, který od něho koupil král Václav IV., aby měla univerzita, založená jeho otcem Karlem IV., důstojný stánek. Karolinum je od té doby neodmyslitelnou součástí historické Prahy.
Podle kronik už před mnoha lety sháněla lékařská fakulta lidská těla pro výuku mediků, byl jich však obvykle nedostatek. Za nabídnutí vlastní tělesné schrány ještě za života bylo možné získat značný peníz. To se nevyplatilo statnému kováři, který prodal svou kostru univerzitě, ale hned druhý den se za utržené peníze opil, spadl ze schodiště a zabil se. V okolí Karolina se od té doby prochází po nocích coby dvoumetrový kostlivec a žebrá o peníze, aby svůj skelet mohl vykoupit zpět. Názory na tento zjev se různí, podle některých pramenů je smrtelně nebezpečný, podle jiných je mírný a vděčný každému, kdo mu věnuje aspoň drobný peníz. Doporučuje se však vhodit mu almužnu do natažené dlaně, protože, kdyby ruku smrtelníka vděčně stiskl, mohl by ji mu svou nadlidskou silou rozdrtit.
Ze Železné ulice vybíhá do Celetné ulička Kamzíková s obnoveným průchodem. Za pozornost stojí znamení na domech U černého páva a U bílého kamzíka. Několik metrů před Staroměstským náměstím odbočuje ze Železné velmi romantická bizarní ulička Kožná, ještě před několika lety zanedbaná a připomínající svým vzhledem pověstná Stínadla z Foglarových románů. Na jejím konci, kde ústí do Melantrichovy ulice, najdeme na domě s číslem 1 - U dvou zlatých medvědů - jeden z nejhezčích merků na Starém Městě. Dům, kde se narodil známý novinář a spisovatel Egon Ervín Kisch a kde dnes sídlí ředitelství Muzea hlavního města Prahy, vyniká renesančním portálem s ornamenty a také zbytky ostění původního gotického vchodu. Ve sklepení domu prý vyúsťoval systém podzemních staroměstských chodeb. Údajné místo je však dnes zabetonováno.
 Dům U černého orla na začátku Nerudovy ulice na Malé Straně. (2. listopadu 2000) |
 Dům U zeleného hroznu. (21. prosince 2000) |
 Dům a znamení U červeného orla najdete v Jilské ulici číslo 22 na Starém Městě v Praze 1. (8. února 2001) |
