"Mého bratra zabili na ulici před mýma očima," říká ta starší, ale jméno se zdráhá říci. Členové její rodiny jsou buď mrtví, nebo na útěku. Kam se poděl její manžel, neví. Dcera se dostala do Jordánska, rodiče jsou už mrtví, a tak pro tuto ženu neměl další život v Bagdádu smysl.
Dvě muslimky hledící společně na televizi se předtím neznaly. Jedna je z Bagdádu, druhá z Mosulu. Dnes spolu už několikátý týden sdílejí společný pokoj s jednoduchým stolem uprostřed. "Alespoň si můžeme snadno povídat arabsky, je to jednodušší," poznamenává druhá.
To, jak se jim podařilo dostat až do Nizozemska, říci nechtějí. Velmi dobře vědí, že jen málokomu se podaří uprchnout do Evropy. Převaděči jsou drazí. Žena z Bagdádu jen říká, že prodala svůj dům. Ale i přesto doufá, že se do Iráku jednou vrátí.
Nizozemsko je přece jen jiná země, prý mnohem "studenější". "Musíme tu chodit na kurzy holandštiny, ale jde to moc těžce," říkají. O politice a Američanech mluvit nechtějí. Ale samy od sebe prozradí, že patří k menšinovým sunnitům, kterým byl také Saddám Husajn.
"Nejstrašnější je, že nevím, kde je můj manžel, jestli ho unesli, je-li naživu. Ocitla jsem se úplně sama a najednou musím žít jinak, nebyla jsem na nic takového připravená," říká mladší z obou žen.
"To, co v Iráku cítíte, není ani tak strach z dalšího výbuchu, ale neustálé napětí a beznaděj. A to je ještě horší. Pak zjistíte, že vy sami to neovlivníte, ale pořád musíte žít, jít na nákup. A najednou už ani to nemůžete a řeknete si, že prostě musíte pryč," snaží se vysvětlit své pocity lámanou angličtinou.
Navíc na ženy, které se ocitnou samy bez manželů, číhají nová nebezpečí. Zrovna v minulých dnech dvě sunnitské ženy v Iráku obvinily členy tamějších vojenských sil, které většinově tvoří šíitové, z toho, že je při výslechu znásilnili. Může to jen dále rozdmýchat sektářské násilí. Na internetu se už objevila nahrávka, v níž vůdce irácké odnože teroristické organizace Al-Kajda sliboval pomstu šíitským policistům za znásilnění sunnitských žen.
Miliony lidí v pohybu
Obě Iráčanky čekající na vyřízení žádosti o azyl v Nizozemsku mohou být rády, jak dopadly. Většina z více než dvou milionů obyvatel, kteří opustili Irák, uvázla v nuzných podmínkách v Jordánsku, Sýrii či Íránu. Dalších 1,7 milionu se přestěhovalo do bezpečnějších částí Iráku. Organizace věnující se uprchlíkům varují, že loni se do pohybu dalo na 600 tisíc lidí.
"Dosud se mluvilo jen o vojenské a politické situaci. Svět si ale neuvědomuje, kolik lidí se ocitlo na útěku, jak obrovská zátěž to je," řekl při nedávné návštěvě Sýrie zástupce OSN pro uprchlíky António Guterres.
Evropa a USA se však zatím o irácké uprchlíky příliš nezajímaly. Tvrdá antimigrační politika učinila v posledních letech ze Západu téměř nedobytnou pevnost. Země Evropské unie od roku 2003 přijaly k projednání jen dvacet tisíc iráckých žádostí o azyl. Americké úřady pak pustily do země jen 463 lidí. USA až nyní oznámily, že přijmou na sedm tisíc lidí z Iráku.
"Není správné, že zátěž není sdílena společně. Malý počet zemí platí vysokou cenu za ochranu těchto lidí," dodal Guterres s tím, že zhruba milion Iráčanů žije v Sýrii.
S podobnou výzvou vystoupilo Švédsko, které se v rámci Evropy stalo nejčastějším cílem. V loňském roce zde o azyl požádalo přes devět tisíc lidí, kteří utekli z Iráku. Podle úřadů až osmdesát procent těchto žádostí o azyl bylo schváleno. "Švédsko může pomoci hodně lidem, ale ne všem," poznamenal nedávno v Bruselu švédský ministr pro migraci Tobias Billström a apeloval na solidaritu mezi státy Evropské unie.
