Patrola zastaví u kontrolního stanoviště Afghánské národní policie (ANP). Vojáci stavějí formaci a za chvíli už mohou civilisté ven z obrněnců. Bezpečnostní expert Zbyněk Pavlica a stavební inženýr Jan Mužík chtějí zkontrolovat stavby, které svítí do krajiny asi dvě stě metrů nad námi.
"Toto je tvůj 'body', drž se ho, bude tě chránit, kdyby se něco stalo," nabádá mě velitel patroly. Kromě kontroly pozorovacích stanovišť chtějí civilní experti českého Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) ještě dohlédnout na stavbu lávky a jezu u řeky Lógar.
Pěšky tak budeme muset kráčet asi tři kilometry podél toku a na konci nás opět vyzvednou obrněná vozidla. "Vracet se stejnou cestou by bylo v této oblasti příliš nebezpečné," vysvětluje Zbyněk Pavlica.
Vojáci zastavují dopravu na důležité tepně, která spojuje metropoli Kábul s Kandahárem na jihu země a za chvíli se obklopeni eskortou ztrácíme v údolí řeky. Po pár minutách už se svým osobním strážcem stojím na úpatí kopce, který musíme zdolat.
Neprůstřelná vesta těžkne s každým dalším krokem
Při výstupu v nadmořské výšce těsně pod dvěma tisíci metry těžkne neprůstřelná vesta s každým dalším došlápnutím. Slunce se opírá do helmy a po tváři neustále teče pot. Při výstupu se několikrát zastavujeme.
I trénovaní vojáci, kteří na sobě nesou až čtyřicet kilogramů výstroje, si potřebují odpočinout. "Pozor, civilista za námi," ozve se najednou z vysílaček a vojáci zpozorní. "To je zdejší inženýr," uklidňuje patrolu Honza Mužík. Po dvaceti minutách jsme na vrcholu.
Vojáci i my těžce oddychujeme, ale odstřelovači hbitě zaujmou své pozice na obou stranách kopce. Kromě inženýra, který nás mezitím doběhl, nás nahoře vítá několik policistů. V rozestavěných budovách ještě nemají co dělat, jenže vyklidit tento vrchol, byť jen na pár dnů, by mohlo znamenat, že se ho brzy zmocní povstalci.
Za chvíli už začínám chápat, proč je tento bod tak důležitý. Pod námi se otevírá nádherný výhled na velkou část provincie Lógar, jejíž obnově Češi pomáhají. Jak na dlani je tu strategická silnice mezi metropolí a jihem země. Hory vlevo lemují hranici s Pákistánem, odkud do Afghánistánu proudí zbraně i válečníci.
Taliban soutěskou pašuje drogy, zbraně i válečníky
A pak je tu ještě jedna nenápadná silnička, která se vine soutěskou na druhé straně kopce. Tudy rebelové z Talibanu pašují pod rouškou noci zbraně nebo drogy do Kábulu. "Jakmile místní vojáci v noci dole uvidí světla, nemilosrdně pálí," říká Zbyněk Pavlica s tím, že obyčejní vesničané tudy v noci neprocházejí.
A právě proto se Češi na základě priorit afghánské vlády rozhodli, že na citlivém místě, kde stávala stará hliněná pozorovatelna, vybudují dvě zcela nové strážnice pro ANP i pro Afghánskou národní armádu (ANA). Obě musí být hotové ještě dříve, než na zdejší krajinu padne první sníh.
Inženýr Honza obhlíží všechny části staveb, kterým už chybí jen krovy, a vše si poctivě zaznamenává. "Harmonogram dodržují," pochvaluje si rychlost výstavby. "S kvalitou je to horší," dodává s tím, že dělníci budou muset některé části budov předělat.
Patrola se ale nemůže na vrcholu, kde bychom mohli být ideálním cílem povstalců, zdržet příliš dlouho. Za dvacet minut už scházíme zpátky do údolí a soutěska se s námi loučí nezapomenutelnými výhledy. Pod kopcem opět tvoříme formaci, ve které mně a mému ochránci náleží předposlední místo.
Po cestě zpět by nás mohli vystopovat povstalci
Za druhou lávkou, která je také dílem českého PRT, najednou odbočujeme k řece a vydáváme se proti proudu. Vpředu jde průzkumný tým, který kontroluje prostor, za ním už my civilisté se svými ochránci a další vojáci. Nikdo ani nedutá a rychle se přesunujeme řečištěm k dalšímu projektu PRT.
Při každé zastávce odstřelovači zakleknou a očima propátrávají porost. V odkrytém prostoru vždy zrychlíme krok a zvlášť opatrní jsou vojáci, když míjíme kaláty, zdejší typická obydlí, která Taliban často používá k útokům.
Najednou potkáváme skupinku dětí. Zastavujeme a vojáci velí: "Ustupte o pár metrů zpět do lesa." Teď už o nás někdo ví a je třeba být ještě více na pozoru. Po pár minutách míjíme lávku, kterou si postavili místní zemědělci. První tým ji přechází. Po zbytek trasy nás bude krýt z druhé strany řeky.
Mezitím zaklekneme a ve stínu chvíli odpočíváme. Vojáci se rozmisťují kolem nás a každý střeží svůj sektor. "Za tři minuty odchod," ozve se z vysílačky vedoucího naší skupiny a vydáváme se dál. Každá zbytečná prodleva by k nám mohla přilákat povstalce.
Nová lávka vydrží i jarní tání
Po pár minutách už se před námi objevuje lávka, kterou pomohlo opravit české PRT. Honza všechno podrobně fotí a vypadá se stavbou spokojený. Lávka spojuje dvě vesnice a měla by spolehlivě přečkat i jarní tání, kdy se zdejší řeka pravidelně vylévá ze svých břehů.
Vesničané důležitou spojnici hojně využívají. Jen za náš krátký pobyt po ní přejde nejméně deset lidí. Skupina pak už vyráží na další projekt. Pár set metrů proti proudu Češi staví místním jez, který by především zjara měl regulovat rozbouřenou řeku.
Honza si vše opět poctivě zaznamenává a spolu s překladatelem chodí od jedné části stavby k druhé. Místní dělníci si mezitím stěžují, že tu není bezpečno a Taliban jim před třemi měsíci zapálil bagr. Vojáci z druhého břehu postupně přeskakují k nám. Přes prudký proud musí pomoci místní a pár odložených dřev.
"V poslední době tu není bezpečno. Nezdržujte se tady dlouho," varuje nás stavbyvedoucí při odchodu. Zrychlíme krok a pomalu se blížíme k vesnici plné kalátů. Ještě předtím ale musíme přejít asi 200 metrů otevřeným polem. Tady nás nic nechrání a jsme zranitelní.
Rychle! Skloníme se a běžíme přes pole
První skupina jde napřed a odstřelovači okamžitě zaujímají pozice v protější mezi. "Rychle, rychle, běžíme," zakřičí kdosi a v podřepu utíkáme na druhou stranu. Adrenalin stoupá a já jen doufám, že na vratké půdě nezakopnu jako při nácviku. Po pár vteřinách už jsme v relativním bezpečí.
Afghánskou vesnicí prochází eskorta v přesných rozestupech a osobní strážci si hlídají své civilisty
Kolona mezitím dostala pokyn od velitele a přesunula se na místo srazu na silnici Utah. My k ní ještě musíme překonat pár set metrů vesnicí. Roztahujeme rozestupy a strážce střídavě sleduje mě a okolní kaláty, ve kterých může číhat nebezpečí.
Vesničané podivnou skupinu cizinců obhlížejí, ale údiv nebo překvapení se v jejich tvářích číst nedá. Na západní vojáky jsou za léta válčení zvyklí a dobře ví, že ti s českou vlaječkou na rameni jsou tu jen na ochranu civilistů. Za chvíli už mizíme v útrobách obrněnců a život si tu běží dál svým tempem.
provinční rekonstrukční tým- Český provinční rekonstrukční tým (PRT) je společným projektem ministerstva zahraničních věcí a ministerstva obrany. V afghánské provincii Lógar působí od března 2008 s rozpočtem 80 milionů korun ročně.
- PRT tvoří 11 civilních odborníků a 261 vojáků Armády ČR. Hlavním cílem PRT je podpora centrální a provinční vlády při zajišťování potřeb obyvatelstva a bezpečného prostředí skrze rekonstrukci provincie. Zaměřuje se především na snižování chudoby, vládu a bezpečnost, podporu vzdělanosti a zlepšování zdravotní péče. zdroj: PRT Lógar |