Když se nemůžete dovolat premiérovi

Pamatujete si, co jste dělali, když udeřila vlna? Co se týče světových politických vůdců, je to zbytečná otázka. Budou si to pamatovat ještě dlouho. Mnozí si navíc budou přát, aby dělali něco jiného, než dělali.

Například švédská ministryně zahraničí Laila Freivaldsová. V neděli 26. prosince večer šla do divadla. A spustila v tu chvíli scénář, který se v západních zemích postupně mnohokrát zopakuje.

Politici se budou: kulturně vyžívat, slunit, lyžovat a jezdit na koni, zatímco vyplavení turisté adresují své nářky telefonním záznamníkům na ministerstvech.

Když přišly na švédskou ambasádu v Thajsku první zprávy o tisících ohrožených Švédů, seděla Freivaldsová v hledišti a měla vypnutý mobilní telefon. To je nebezpečná kombinace.

Lze však mít ministryni v tento okamžik cokoli konkrétního za zlé? Těžko. Maximálně to, že není vizionářka. Jenže letadla zůstala na zemi i následující den, zatímco Finsko, Norsko a jiné země už posílaly své speciály.

Hon na politiky
V polovině týdne byl hon na politiky v plném proudu. Ukázalo se, že kromě německého kancléře Gerharda Schrödera a italského premiéra Silvia Berlusconiho nepřerušil dovolenou ze světových vůdců téměř nikdo.

Premiér Tony Blair byl s rodinou v Egyptě. Prezident Jacques Chirac v Maroku, George Bush na svém ranči v Texasu. Hněv jejich spoluobčanů na ně pršel skrze média.

"Co pro všechny svaté dělal Blair v Šarmu? Když jsem to slyšel, nemohl jsem tomu uvěřit," uvedl pro stanici BBC Alan Jones, jehož dcera zmizela v Thajsku a vláda jeho rodině při pátrání nijak nepomohla.

Stydím se
A padala i silnější slova. Švédové, Britové, Američané, Kanaďané hromadně posílali dopisy a e-maily s následujícím vzkazem: "Stydím se za to, že jsem Švéd (Brit, Američan, Kanaďan)!"

Zaskočení politici reagovali jako jeden muž: urychlený příjezd domů by byl podle nich prázdným gestem, přiživováním se na mrtvých obětech, vytloukáním laciného politického kapitálu.

Blair, Chirac i kanadský premiér Paul Martin také celkem logicky oponovali, že větší význam než jejich osobní přítomnost má praktická pomoc záchranářů. Kromě toho záchranné akce přece sami řídili pomocí telefonu. Britský premiér sdělil, že na ministerstvo zahraničí volal dvakrát denně. Kanadský premiér prozradil, že si v marockém hotelu zřídil provizorní kancelář.

Je Bush lakomec?
George Bush se potýkal s něčím trochu jiným. Počáteční slíbená pomoc ve výši 15 milionů z něj v očích tisku udělala lakomce. Bush ji nejprve zdvojnásobil a potom zdesetinásobil, kterýžto krok oznámil z obytného vozu na svém ranči, což mu také příliš nepomohlo.

Sešikované kritiky později opustily některé listy. "Politici by neměli být souzeni podle toho, jak rychle se umějí otočit ke kameře," napsal Washington Times.

"Je to nevyslovitelná tragédie. Tedy pokud nejste Bill Clinton, který se jako přílivová vlna dopraví k prvnímu mikrofonu, aby o tom mohl vyprávět," napsal Investors Business Daily.

Jenže skutečností je, že se miliony lidí chováním svých vůdců cítí dotčeny a alespoň v tuto chvíli se jim to chystají spočítat v příštích volbách.

NEMÁM POCIT, ŽE BYCH SELHAL, ŘÍKÁ GROSS

Trváte stále na tom, že nebyl důvod přerušit vaši dovolenou?
Hned první den, když byl ještě rozsah katastrofy mnohonásobně menší, než se nakonec ukázal, jsem osobně zvednul krizový systém na úrovni vlády. První den dva, to fungovalo celkem normálně. Stejně mi ale někdo pětadvacetkrát denně volal. Ať byl člověk na lyžích, na snídani, nebo na večeři, stejně na tu událost stále myslel. Takže jsem si proto třetí nebo čtvrtý den přijel osobně zkontrolovat, jak všechno funguje.

A vrátil jste se na hory.
Ano, ale na Nový rok jsem byl znovu v Praze, rozhodoval jsem o svolání mimořádné schůze vlády a tak dál. Nemám pocit, že jsme něco mohli udělat lépe, a ze strany médií mi to trochu připadá jako hledání chyby za každou cenu.

Německý kancléř Gerhard Schröder se z dovolené vrátil. Jaký je rozdíl mezi vámi a jím?
Záleží na systému, kdo má co v kompetenci. Ministr, který má v takové chvíli šéfovat krizovému týmu, by měl být krok před předsedou vlády. Když jsem jako ministr vnitra řídil krizový štáb při povodních v roce 2002, předseda vlády tam za celou dobu byl zhruba dvakrát. A připadalo mi to normální.

MF DNES, Jindřich Šídlo