Bylo překvapivé, že jste se mluvčím Václava Klause stal právě vy. Jak jste se ocitl na Pražském hradě?
V polovině března o víkendu po prezidentské volbě jsem dostal nabídku. Byl jsem velmi překvapený, protože předtím jsem o tom nikdy ani neslyšel.
Kdo vás prezidentovi doporučil?
Boris Šťastný (poslanec za ODS, který je považován za velkého stoupence Václava Klause, známý je například svojí snahou prosadit zákon proti kouření - pozn. redakce).
Co vás na tom lákalo?
Co myslíte vy?
Budu se ptát já. Peníze to být nemohly, takže co?
Možnost být v nové roli, pracovat v novém prostředí. Je mi 31 let a nabídka prezidenta dělat jeho mluvčího a ředitele tiskového odboru je výjimečná sama o sobě. Nevím, kdo by to v mém věku odmítl.
No, našlo by se jich dost, co by to odmítli. Znal jste se nějak lépe předtím s prezidentem?
Ne, neznal, ale několikrát jsme se samozřejmě s panem prezidentem potkali.
Navíc vy jste se léta pohyboval v té nejtěsnější blízkosti Mirka Topolánka a o jeho vztazích s Václavem Klausem se říká, že nejsou nejlepší. Není proto zvláštní, že jste přešel od premiéra k prezidentovi?
Média vidí v jejich vztahu často něco, co tam není. Já jsem se rozhodoval čistě profesionálně, prostě mě ta práce zajímala. Je to zatím můj pracovní vrchol.
Nenastrčil vás tam Topolánek?
Ne! Vůbec ne. Zažil jsem pěkné tři roky se současným premiérem a doufám, že je zažiji i tady s prezidentem a jeho týmem. Navíc se zatím nedá srovnávat práce pro tyto dva politiky. Na to je příliš brzo.
Ví se, že k předsedovi vlády jste měl blízký vztah, pracoval jste pro něj v letech 2005 a 2006 ve volební kampani a pak na Úřadu vlády. Prezident je však známý tím, že si lidi k tělu moc nepouští a že za každou cenu prosazuje to, co si myslí on, a nenechá si do toho mluvit. Myslíte si, že se vůbec tady prosadíte?
Vždyť je přece úplně v pořádku, že si prezident prosazuje to, co si myslí a co chce. Já jsem jen jeho mluvčí, nic víc.
Po Klausově prvním zvolení v roce 2003 mu dělal mluvčího Tomáš Klvaňa a vydržel jen chvilku, protože se ukázalo, že jejich názory se až příliš lišily. Nemůže vás postihnout podobný osud?
Jenže já jsem při přemýšlení o té nabídce takhle vůbec neuvažoval. Přišla mi tak zajímavá, že jsem se rychle rozhodl ji využít. Nad některými věcmi v životě nemá moc smysl uvažovat. A jak to bude, to se jen uvidí.
Také je známo, že hlasy z Hradu zní již léta takřka jednotně. Prezidentovi spolupracovníci říkají v médiích to samé co on, jen jinými slovy. To budete dělat také? Co když budete mít diametrálně odlišný názor?
Je fajn, když jsou v rámci týmu nejrůznější názory, ale navenek je to pak o prezidentovi. Budu sdělovat jeho názory a ne svoje. Mluvčí je servis pro hlavu státu. Na tom není nic divného.
Myslíte si, že vám vůbec bude dovoleno mít jiný názor, než má Václav Klaus?
Proč by nebylo? Role mluvčího v naší zemi tradičně spočívá v tom, že budu veřejnosti tlumočit názory svého nadřízeného.
Dobře, přesto si to vyzkoušíme. Máte stejný či podobný názor jako prezident na klimatické změny?
Je téměř stejný. V řádu let se navíc ukáže, kdo měl pravdu. Počkejme si.
Klaus je hodně vyhraněný v odmítání Lisabonské smlouvy. I v tom se shodnete? Dělal jste přitom ještě nedávno u premiéra, který tu dohodu podepsal.
Nechci to rozebírat do hloubky, já nejsem politik. Pokud ale chcete větu…
… nějakou větu bych na toto téma slyšet chtěl.
Nemyslím si, že Evropa jako taková potřebuje Lisabonskou smlouvu. A když jste hovořil o premiérovi, tak tomu jsem to neříkal, protože se na to ani neptal.
Nic proti vašemu věku, ale jaké máte zkušenosti a předpoklady, abyste byl v 31 letech dobrým mluvčím prezidenta? Ve svém životopisu uvádíte, že mnoho rad a zkušeností jste získal od svých takzvaných mentorů. Kdo to byl a co vás naučili?
To je věc názoru, pokud jde o ten věk. Od svých osmnácti jsem pracoval v médiích, hlavně rádiích a postupně i na manažerských funkcích. Naučil jsem se tam hodně věcí - propagaci, marketing, práci s lidmi, public relations. Jedním z těch životních mentorů, na které jsem měl štěstí, byl první evropský trenér hokejové NHL Fin Alpo Suhonen. Je to naprosto výjimečný člověk. Například mi říkal, že ho nezajímá samotný zápas, ale především trénink, tam je ten základ.
Jak se to dá přenést do života a politiky?
To, co natrénujete, pak v zápase a v životě prodáte. Když vy jdete na rozhovor, tak předpokládám, že se také pořádně připravujete. Stejné je to třeba ve volební kampani - pokud se politik správně připraví, tak v televizi vidíte už jen výsledek předchozího "tréninku".
Jednou jste říkal, že od svých mentorů jste získal i 13 zásad, kterými se v životě řídíte. Řekněte alespoň některé z nich.
Můj život ovlivnila určitě práce v rádiích, cestování, sport i životní učitelé. Při tříměsíčním pobytu v Německu v osmnácti letech jsem se například naučil soustředit na to, co má člověk přesně dělat, že musí mít svůj plán. A z těch zásad: "Zdravé sebevědomí, zdravá pokora." Nebo: "... raději to řekni...". Často se řídím i zásadou: "Když se bojíš, udělej krok vpřed."
Nemohlo by to znamenat, když hovoříte o těch mentorech, že jste až příliš ovlivnitelný?
Určitě ne. Já neběžím a nedělám hned to, co mi kdo řekne, musím s tím být vnitřně ztotožněný. I ty životní zásady jsem si přizpůsobil svému naturelu.
Závodně jste hrál i tenis. Je láska ke sportu a právě k tenisu další věcí, která vás může přiblížit k prezidentovi? On má podobné zájmy.
Vztahy v práci nejsou odvislé od toho, zda hrajete tenis. Když budu pracovat dobře, budou i mé vztahy s prezidentem dobré. Pokud budu dělat špatně, sport to nenahradí.
Jak chcete pojímat práci mluvčího, protože na to existují ve světě různé názory. V anglosaské oblasti často mluvčí prezentují vlastní pohledy na problémy, ale u nás jsou to často jen takzvané "mluvící hlavy". Co máme čekat od vás?
Už jsme o tom hovořili. Mluvčí na Hradě je člověk, který komunikuje s novináři a správně tlumočí názory a vize prezidenta. Na tom nic měnit nebudu. K mé práci nepatří, abych médiím prezentoval své osobní názory, od toho tady nejsem.
Nejsou pak mluvčí skutečně jen pouzí "mluvkové"?
Nemám strach z toho, že bych působil podobně. Pokud ale chce nějaký mluvčí říkat své názory a ne názory svého nadřízeného, tak ať jde do politiky, nic mu v tom nebrání.
Chtěl byste někdy do politiky?
Nemám podobnou ambici.
Pracoval jste léta na jedné straně pomyslné barikády jako novinář, teď už několik let děláte pro politiky. Neměl jste nikdy problém přejít z jednoho světa do druhého? Ony jsou totiž často ve velkém konfliktu.
Žádný problém jsem s tím neměl, naopak to vnímám pozitivně. Byla to pro mě stoprocentně výhoda, že jsem poznal oba světy.
Jenže u nás se tvrdí, že světy médií a politiky jsou v permanentní válce. Je to tak správně?
Dokážu to pochopit, protože jsem byl na obou stranách. A kdyby každá z těch stran udělala malý krůček zpátky, tak by vztahy byly lepší. Mám ale pochyby, že se to stane.
Jaká jsou podle vás česká média?
Hodně ovlivněná rychlostí doby a tlakem na rychlost zpracování. Velmi se změnila za posledních pět let. Vznikla nová média, především internetová. Navíc lidé mají méně času na přijímání informací.
Co z toho plyne? Povrchnost? Zjednodušování?
Ta také. Říkám tomu zkratkovitost. Pak mají například politici pocit, že kvůli tomu se z jejich slov a vystoupení někdy vypařuje podstata a obsah.
Už několik let se hovoří o postupné bulvarizaci českých médií. Také si to myslíte?
Nepoužíval bych slovo bulvarizace, pod něj pak schováte absolutně všechno, i obyčejnou chybu, kterou zavinil jednotlivý člověk. Pokud bude poptávka čtenářů či diváků po bulvárních informacích, tak jim budou také servírovány. Česká média v tomto nejsou žádnou výjimkou ve světovém měřítku.
Může existovat v současnosti politik bez médií?
Ne. Vzájemně se média a politici potřebují. Pro politiky je to prostředek komunikace s veřejností.
Potřebují, nepotřebují. Váš bývalý šéf Mirek Topolánek funguje již delší dobu jinak. S médii je spíše na válečné stezce. Hovořil jste s ním někdy o tom?
Několikrát jsem s ním o tom mluvil a z dlouhodobého hlediska nepovažuji ten vzájemný vztah premiéra a médií za šťastný. Premiér má rád kvalitu a připravené novináře, a naopak nemá rád zkratky bez obsahu. Proto se mu často zdá, že věty, které říká, se objevují v médiích v jiné podobě. Pak je trošku naštvaný. Ale nechová se vypjatě ke všem novinářům, některé naopak uznává.
Když hovoříme o politice a médiích, tak mám pocit, že vliv a role médií se naopak někdy přeceňují, že nemají takový vliv na občany.
To si nemyslím. Média mají obrovskou sílu, vy jako novinář, který to dělá poměrně dlouho, to jen možná tak intenzivně nevnímáte jako lidi mimo noviny, rádia a televizi.
Jistě jste pozorně sledoval kauzu Jiřího Čunka - podivné vyšetřování, odvolávání státních zástupců, protiřečící si výpovědi šéfa lidovců, střety zájmů. To všechno média dlouho popisují a výsledek? Nic. V tomto nekonečném příběhu zatím moc síly média neukázala.
Zapomínáte na podstatnou věc, co si myslí občané skrze média o podobných příbězích. Odraz jejich názorů se může projevit až později.
V případě politiků se často hovoří o střetu zájmů a vy dnes stojíte na politické barikádě. Jste přitom ve správní radě nadace elektrárenského gigantu ČEZ. Na Hradě se sice o žádných zakázkách nerozhoduje, ale radil jste premiérovi. Nebyl to tehdy u vás střet zájmů?
Absolutně ne. V čem by měl být? Ta nadace řešila úplně jiné věci, například výstavbu dětských hřišť. Proto ani dnes nevidím důvod, abych z ní odcházel.
Nikdo nikdy od vás nechtěl, abyste se za něco kvůli ČEZ u premiéra přimluvil.
Ne. Nikdy.
Dostáváte za práci ve správní radě nadace peníze?
Od doby, co jsem v roce 2006 odešel na Úřad vlády a pracoval jako úředník, jsem se těch "měsíčních výplat" vzdal. Ale i předtím to byla symbolická částka od tří do pěti tisíc korun měsíčně hrubého.
Byl jste novinářem, manažerem v médiích, poradcem a teď mluvčím politiků. Jste poměrně mladý, co chcete dělat v budoucnosti?
Chtěl bych něco v budoucnosti opět řídit jako manažer a nevylučuji, že by to mohlo souviset i s médii.
Co čtete, posloucháte a na co se díváte, pokud jde o česká média?
Musím sledovat úplně všechno.
To je takové sebetrýznění, ne?
Ani ne, je to práce. Vždy čtu v novinách přední stránky a komentáře. Kdysi jsem hodně často a rád sledoval na CNN rozhovory Larryho Kinga. A upozorňuji, že prezident, pokud jde o média, je v obraze.
A když nemusíte sledovat, co potřebujete, co si rád čtete či na co se rád díváte?
V České televizi se mi líbí Šumná města. A vyrůstal jsem na knížkách Kerouaka, Remarqua, Bukowského. Nedávno jsem už potřetí pročítal Orwellovu Farmu zvířat. V poslední době jsem přečetl spousty knih pana prezidenta a knihy o něm.
Teď jste si u něj hodně šplhnul.
Proč? Postupuji profesionálně. Chtěl jsem se s tím seznámit. Snažím se hodně číst a v nové funkci mám k tomu i novou motivaci.
Václav Klaus vás pak bude možná z těch knížek zkoušet.
To je možné.
Když vás tak poslouchám, není to nuda dělat mluvčího? I když na Hradě.
Nemám ten pocit, prozkoumávám nový svět, cením si té práce. Ale zeptejte se mě na to opět až za nějaký čas. Uvidíme.
