Když Saddám uteče, nevyhraje

  • 89
Saddám Husajn vzdorně vzkazuje, že zůstane. Ale myslí to vážně? V minulosti už několikrát překvapil. Největším šokem, který vyrazil dech sousedům, ale i Washingtonu a Moskvě, byla zdánlivě neškodná příbuzenská pře v roce 1990, z níž se vyklubala okupace Kuvajtu.

Od té doby irácký vůdce mnohokrát ukázal, že říká něco jiného, než má na mysli.Ale tentokrát zřejmě mluví čistou pravdu. Rozbor jeho možností ukazuje, že zůstat v Bagdádu a přijmout válku je pro něj přijatelnější varianta.

Exil by byl pro Saddáma Husajna nebezpečnou volbou. I v Bagdádu je k vidění CNN, a tak irácký prezident mohl sledovat zprávy o tom, jak se před mezinárodním soudem objevil Slobodan Miloševič. Byl by jistě nerad, aby se příště jiné hlavy státu dívaly na něj, jak míří do soudní budovy či do vězení.

Irácký vůdce ví, že exil mu nezaručuje ochranu před stíháním. Ale je tady ještě horší možnost. Ve vyhnanství by byl Saddám Husajn zbaven ochrany svých bezpečnostních služeb, s jejichž pomocí přežil mnoho pokusů o atentát.

Nyní by to měli atentátníci velmi snadné. A jejich řada je dlouhá, neboť Saddám Husajn si nadělal mnoho nepřátel ať doma, či v zahraničí. Po odchodu do exilu by jim byl vydán napospas.

Exil je však zřejmě nepřijatelný i z jiného důvodu. Kdyby jej Saddám Husajn přijal, musel by přihlížet, jak se bortí jeho socha, kterou si celý život pracně stavěl.

Saddám měl vyšší aspirace než být jen prezidentem Iráku. Věřil, že je vůdcem arabského světa, jeho vzorem a idolem, novodobým Násirem, a dokonce i Saladinem.

Jako takový se postavil i Americe a dvanáct let jí vzdoroval. Ví dobře, že pěstovaný kult osobnosti zabral a pro arabskou ulici je svým způsobem obávanou postavou i vzývanou modlou.

Je pro masy obrazem Araba, který se postavil i Americe, a tím jim ukázal, že komplex slabosti není nutně moderní Arábii vrozený. Tento obraz sice slábne, ale stále zůstává silný.

Saddám Husajn nebude chtít odejít po tom všem jako poražený, neboť tím by svůj historický obraz rozbil. A nebude se mu do toho chtít zřejmě i proto, že stále má určitou šanci, že z krize nakonec vyjde lépe, než by se čekalo.

Analýzy ukazují, že válka je pro něho nakonec přijatelným řešením. Dokonce je i přijatelnějším, než kdyby se plně podřídil požadavkům Spojených národů. Tím by prokázal slabost svého režimu a jeho konec by byl jen otázkou času.

Válka však skýtá možnosti, na něž zřejmě Saddám Husajn, diktátor s instinkty a nervy hazardního hráče, vsadí. Může věřit, že pokud konflikt prohraje správným způsobem, přežije jej a zůstane mu i část země.

Americká analytická skupina Stratfor uvedla, že to by se mu mohlo podařit, pokud útočníci budou mít těžké ztráty nebo pokud se válka protáhne - například dlouhodobým obležením Bagdádu.

V takovém případě by pro Saddáma pracovalo světové veřejné mínění, jež by nakonec mohlo přinutit Američany, aby přistoupili na nějakou formu příměří.

,

Video