Dosud byla největším zneužitím ústavních možností takzvaná opoziční smlouva, kdy ODS držela u vlády ČSSD.
V rétorice proti sobě vedly nesmlouvavou válku, ve skutečnosti tvořily mocenský tandem.
Současný Grossův projekt jde v odtržení od občanských základů politiky ještě mnohem dál. Vláda nemá žádný jiný smysl, než aby byla. Tomu odpovídá i argumentace všech vyjednavačů.
Zkompromitovaný premiér, kvůli jehož majetkovým problémům celá krize vznikla, už být v kabinetu nemůže. Proto trvá na tom, aby tam nebyly ani jiné "stranické špičky".
Miroslav Kalousek hledá každou skulinu, kterou by mohl tlak na pana Grosse stupňovat. Proto říká: Proč by nemohli zůstat naši ministři, kteří odvedli dobrou práci?
Pavel Němec, jehož veškerý životní obzor se v poslední době zúžil na jediné, a sice aby zůstal ve vládě, zas hovoří o tom, že Unie svobody by měla mít suverenitu v tom, komu ponechá křeslo.
Pohled na politiky, kteří přes vzájemnou nenávist lepí nemohoucí kabinet jen proto, aby ještě rok a čtvrt zůstali u moci, nutně otřese beztak nízkou důvěrou veřejnosti v demokratický systém.
Závěr druhý: Pokud má demokracie fungovat dobře, musí být změněna pravidla hry. Měla by zamezovat vytvoření takových účelových slepenců, jako byla opoziční smlouva nebo tato chystaná vláda nevláda.
Cesta k rozpuštění parlamentu a předčasným volbám musí být mnohem snazší. A to bez ohledu na to, jestli bude zachován současný poměrný systém, nebo se po smutných zkušenostech s formováním koalic přikloní strany k většinovému.
Premiér a po něm i ostatní vládní politici ukázali, že nemají přirozený stud a úctu k voličům. Občané by tedy napříště měli volit jen takové strany, které se zavážou, že zabrání tomu, aby se opakoval současný hodokvas trapnosti.
