Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Když Pěchoučkovi muži malují, je to docela sranda

  14:25aktualizováno  14:25
Našel se nový dramatický autor: v severočeském Duchcově narozený Michal Pěchouček (1973). Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, získal Cenu Jindřicha Chalupeckého (2003). Výtvarný umělec využívající malbu, fotografii, video. Pěchoučkova svobodná chůze mezi vyjadřovacími prostředky tak v divadelním kuse "jen" rozšířila své pole působnosti.

Muži malují. Divadelní hra | foto: Josef Chuchma, Kavárna

V dramatické prvotině Muži malují, kterou si navíc spolurežíroval, Pěchouček nezapřel původní průpravu a profesi. Napovídá tomu už název, který však ve hře nabývá víceznačnosti, včetně významu, kdy někoho malovat znamená toho druhého balamutit či oblbovat.

Mouchy v Meetfactory

Námět čerpá z prostředí uměleckých škol, výtvarných především. I scéna je "výtvarnická": tvoří ji rozměrná plocha z praktikáblů, na niž je položeno stejně veliké bílé zarámované plátno; jedinou kulisou na této ploše je náznak paravánu - jde o vztyčený obdélník s horizontálně namalovanými pruhy (poznáváme zde Pěchoučkův rukopis; obdobné malby si lze prohlédnout na jeho internetových stránkách - www.pechoucek.com). Během děje je paraván herci odklizen, plátno, na něž dvě z postav průběžně malovaly, zvednuto a přistaveno ke stěně, pak se již hraje zcela bez kulis; v závěru inscenace je ovšem do sálu vyveden monstrózní dřevěný kůň.

o hře: muži malují

Michal Pěchouček: Muži malují.

Režie: Michal Pěchouček a Jan Horák.
Hrají Karel Dobrý, Jan Lepšík, Eva Hromníková.
Hudba Petr Kofroň, autor sochy Pavel Karous, zvuk Roman Štětina.

Premiéra 21. a 22. února, reprízy 2. a 3. března 2009 vždy od 20:00. MeetFactory, o. p. s., Ke Sklárně 3213/15, Praha 5; další informace na www.meetfactory.cz. Délka představení 75 minut, hráno bez přestávky; psáno z premiéry 22. února 2009.

Tohle všechno se z pražské Meetfactory, multikulturního centra s důrazem právě na výtvarné aktivity, bude těžko převážet někam jinam. Ostatně scénografické řešení je ušito na míru právě Meetfactory: "jeviště" smontované z praktikáblů je postaveno doprostřed jedné z hal, diváci sedí ze dvou stran, proti sobě, hrací prostor se rozprostírá mezi nimi. Takže jevištní aranžmá musí být řešena s ohledem na to, že každá z diváckých polovin vidí něco trochu jiného. A dodejme hned, že i různě slyší - některé repliky lépe zachytí jedna část diváků, jiné zase ta druhá, velmi záleží na tom, blížeji které polovině hlediště se zrovna hraje. To trochu irituje. A lze nalézt i další režijní mouchy. Rytmus představení klopýtá: začátek je deklamativní; takzvaná "rozhlasová část", při níž sál zcela potemní a dialogy jsou pouštěny za záznamu, negraduje, napětí ze tmy pozvolna uvadá. Světelné aranžmá v závěrečné části je zredukováno na rozsvícené zářivky pod stropem haly, takže z herců "zbudou" zase především hlasy, neboť v zářivkách postavy vizuálně "zešednou", ztrácejí se.

Cudné, nikoliv však bezzubé

Přece však je výsledný dojem povzbudivý. Textovou partituru pro tři postavy - pro Seidla neboli osamělou hlavu rodiny bez autority, Hubínka čili jeho plnoletého nezbedného syna a modelku Maličkou, která je jich společnou přítelkyní - Pěchouček vede s jemnou ironií, s nedoslovujícím realismem. Jak otec-výtvarník Seidl (Jan Lepšík), tak syn-student AVU Hubínek (Karel Dobrý) - jsou především směšné figury, obelhávající v prvé řadě samy sebe. V podstatě čisté duše bez jakéhokoliv valného talentu; Maličká (Eva Hromníková) na tom není o mnoho lépe, ale projevuje se u ní sympatická přímost a "uzemněnost", bez patosu a řečiček.

Muži malují. Divadelní hra

Tématem Pěchoučkovy hry je hra na umění, tanečky a kecy kolem tvorby, předstírání, pozérství, směšnost těch, jimž není dáno. Neznamená to, že umění dnes neexistuje, že dobrá díla nemohou koneckonců  vytvořit i ti povadlí profesoři z "akády", které Pěchouček ironizuje; pouze je na to nabalena spousta póz, taktik a nekalých praktik. Všechno je strašlivě relativní a zdánlivé.

Muži malují ovšem nejsou hrou takzvaně kritickou, k tomu by se autor "nesnížil". Jeho humor obnažuje, ale nekritizuje, nemoralizuje, jen se tak usmívá a poťouchle baví. Jakkoliv nemám v souvislosti s charakterizací nějakého uměleckého díla v oblibě přívlastek "laskavý", tak u Pěchoučkova dramatického textu mě příhodnější adjektivum nenapadá.

Muži malují. Divadelní hra

Zdrženlivost projevu hereckého tria Lepšík, Dobrý, Hromníková dává vyniknout vtipným partiím, v žádném okamžiku představení to protagonisté do diváků "nehrnou" pod tlakem, aby publiku vše bez pochyb došlo. Tady se nekřičí, nikdo se tu expresivně nedrásá a fyzicky neobnažuje až k nahotě. Vlastně je to celé velmi cudné.

Možná ještě budeme koukat

Jedna důležitá otázka zůstává nad Pěchoučkovou inscenací Muži malují zatím nezodpovězena. Ohlas při druhé premiéře, kterou jsem sledoval, byl dle míry potlesku, ale hlavně dle reakcí během představení, jednoznačně kladný (sám autor tvrdil, že při první premiéře tak jednu třetinu diváků naštval a dvě třetiny zaujal a že by raději byl za vyrovnaný poměr). Ale to běželo o auditorium z velké části zasvěcené a spřízněné, v nejednom případě o lidi z pražské výtvarné scény; z některých reakcí šlo usuzovat na to, že určití diváci "poznávají" své školní zkušenosti, ačkoliv - a to třeba dodat - Pěchouček není doslovný ani ve výtvarnických reáliích. Otázkou tedy je, kde končí dosah Pěchoučkovy hry: zda jej vyčerpá několik repríz v pražské Meetfactory, zda je to hra pro specifickou, dost striktně vymezenou diváckou obec, řekněme obec galerijní, anebo zda ta hra je přenosná i k jiné režii, k jinému obsazení a místu provedení.

Zatím si takové přenesení představit moc nedovedu, na druhou stranu má Pěchoučkův kus daleko k jakési divadelní performanci na daném místě - o tom se lze přesvědčit i četbou onoho divadelního textu, který Meetfactory u příležitosti premiéry vydala v brožuře, kterou si tam lze zakoupit. Třeba by nějaký bytostný divadelník Pěchoučkovu hru inscenoval košatěji, v ostřejších konturách nebo ještě nějak úplně jinak - a koukali bychom. Ostatně podivuhodná podívaná, to je jedno ze synonym pro divadelní umění.

Autor: Kavárna


Šafářová v Rozstřelu: Trenéři se mi dřív smáli. Teď je první na světě





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Sbohem, Kavárno... (Za ilustrační snímek byl zde použit záběr, na němž se 4.
Sbohem! Editor Kavárny on-line Josef Chuchma se loučí

K třicátému červnu 2013 byla uzavřena dosavadní existence Kavárny on-line, která vznikla z mé iniciativy, coby editora "papírové" Kavárny v MF DNES. Chtěl...  celý článek

Edvard Beneš před svou vilou
ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval jako "zbabělec".To jsou témata zápisníku...  celý článek

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)
ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.