Trochu bizarní výjev nepřátel i spojenců na jednom místě. Do toho nad hlavami přelétávají bitevní vrtulníky české armády a simulovaně likvidují před zraky tisíců diváků nepřátelskou základnu.
Ve vojenském prostoru Bahna u Strašic nedaleko Rokycan začíná každoroční největší přehlídka pozemního vojska české armády a to je příležitost pro davy milovníků vojenské historie i současné techniky.
Potkat na jediném místě a v jediný den špičkově vyzbrojeného a vycvičeného průzkumníka současnosti, ruského vojáka z druhé světové války nebo výsadkáře, který má za sebou několik misí, se vám podaří asi jen tady.
"Jen moji fotku nikam prosím nedávejte, nebo mě bude chtít někdo zavřít," usmívá se čtyřiatřicetiletý Petr navlečený do historické uniformy vojáka Wehrmachtu. Na hrudi se mu ve slunci blýskají naleštěná dobová označení. Sehnat celou výstroj mu zabralo podle jeho slov roky. Obléká ji jen několikrát do roka, to když se chce předvést před podobnými fandy.
Plání uprostřed lesů vojenského cvičiště duní salvy dělostřelců. "Na protějším kopci se objevily nepřátelské tanky," komentuje scénu divákům moderátor přehlídky z řídící věže. Ti, co zrovna nesledují ukázku z výcviku, brouzdají na rozsáhlé planině mezi zaparkovanou technikou.
Vedle sebe tu stojí moderní tanky, houfnice, transportéry i záchranářská technika. V největším obležení jsou Američané z obrněné divize dislokované v Německu. Na tanku M1A1 Abrams, který přivezli ukázat, není prázdné místečku. "Běžte kousek dál," pokřikuje otec na asi desetiletého syna. Pózuje vele hlavně s 'opravdovým Američanem' v uniformě. Jeden záběr a kluka střídá mladík. Fotka s černochem na tanku se do archivu vždycky hodí.
Poznat, kdo je skutečný voják a kdo jen fanda, je tady vážně těžké. Za chvíli chápu. Ti co salutují procházejícím důstojníkům, jsou praví.
U prezentačního stánku německé armády postává hlouček mladíků se zbraněmi na ramenech, v přesných uniformách německého Bundeswehru a s přilbami na hlavách. O něčem spolu diskutují. Až když se dostanete blíž, zjistíte, že mluví česky. Vojenští fandové. Za přesnou výstroj zaplatili tisíce korun. A zbraně? Na první pohled k nerozeznání, ale nejsou pravé. "Jsou umělohmotné a vystřelují kuličky," odvětí jeden z mladíků, když mi půjčí svůj samopal potěžkat.
Před tribunou pro čestné hosty mezitím vrcholí bitva z druhé světové války. Veteráni, kteří něco podobného zažili, bezmála padesát let staré výjevy moc nesledují. Jsou rádi, že se zase potkali, moc jich nezbývá a každé setkání se spolubojovníky z celé země je většinou záminkou k debatám o zdraví.
U vystaveného transportéru Pandura, který by si mohla česká armáda pořídit do výzbroje, postává holohlavý muž v americké uniformě. "Můžu se s vámi vyfotit," zeptá se anglicky dívka a partička, se kterou přišla už vytahuje foťák. Muž se jen pousměje a česky se omluví. Je z Prahy a s armádou nemá nic společného.
Zpoza roku dobíhá jeho syn. Oblečený je úplně stejně. Otci něco vysvětlí a spolu vyrážejí směrem k prodejním stánkům, kde nabízí věrohodně barety amerických výsadkářů.
Výsadkáři z 4. brigády rychlého nasazení zrovna končí svou akční ukázku inspirovanou skutečnou misí. Kamion s humanitární pomocí uvízl v davu nespokojených obyvatel. Celou tu dobu mi za zády zní podivný chrčení. Sotva šestiletý capart na vojáky míří plastovou zbraní a střílí a střílí.
"Nech toho už," okřikuje ho táta a hračku za několik set korun, která vydává chrčivý zvuk, nekompromisně zabavuje. Ukázku mezitím odměňují diváci bouřlivým potleskem.
 Atraktivní fotografie s americkými vojáky. Ti ochotně dlouhé hodiny pózovali před objektivy. |
