O tomto víkendu si zas dala řádění chuligánů. První aféra právě splaskla (nebo byla splasknuta).
Videokazeta není a potrestaní hráči Plzně se vracejí ze sedmého pekla rezervy zpátky do áčka.
Dovádění brněnských fanoušků nemá takovou bulvární razanci jako prodaný zápas nebo černé sázky. Na druhou stranu jsou však zničený stadion a autobusy úplně hmatatelné.
A jestliže se korupce týká jen klubů, sázkařů a fandů, s opilým výtržníkem se bohužel může potkat i ten, kdo nedokáže a ani nechce rozlišovat ofsajd od malé domů. Takového člověka nefotbalistu musí dopalovat policejní manévry a zvláštní vlaky, zkrátka onen cirkus kolem návštěvníků sportovního utkání.
Nechápe, proč je omezován ve svých právech jen proto, že několik set shromážděných opilců nedokáže policie zvládnout. A samozřejmě se táže, zda výdaje nejsou pak větší než jakýkoliv myslitelný užitek z fotbalu.
Pochybnosti přirozeně vzrostou, když rozvášněný dav něco zničí, jako tento víkend. Opravdu je to něco, s čím se máme smiřovat jako s folklorem? Připravuje se zákon, který má chuligánství trestat jako speciální zločin. Obzvlášť zavilí a nenapravitelní výtržníci mohou dostat podle něj až tři roky, jiní třeba veřejné práce.
Liberálové namítnou: A nechcete mít speciální zákon třeba na špatné přecházení vozovky se psem? Tady námitka neplatí. Chuligáni se chovají asociálně, neboť se v davu cítí silní a beztrestní. V nejhorším jim většinou hrozí drobná pokuta, většinou se nestane nic. (V tom je podoba s korupcí poměrně velká.)
Zákon proti sportovnímu výtržnictví, bude-li inteligentní a stručný, může postihnout poměrně masový způsob agresivní neslušnosti, která výrazně omezuje a ohrožuje nevinné lidi. Ve Spojených státech dokonce panuje v některých smutně proslulých arénách pro nás zvláštní zvyk.
Mezi diváky sedí soudce a policie před něj předvádí výtržníky. On je na místě trestá.
Něco podobného působí v Česku jako hudba z Marsu. Ostatně, i kdybychom takového soudce měli, určitě by ho někdo podplatil...
