Vyjma řady dalších ustanovení dává ona novela možnost obcím vyhlásit imisní zóny, do nichž nebudou smět vjíždět motorová vozidla s horšími parametry výfukových plynů. Za normálního počasí bude záležet na možnostech měst a obcí, zda vůbec mohou vymezit objízdné trasy a zákon využít. V kladném případě dojde vlivem provětrávání a rozfoukání vznikajících škodlivin ke zlepšení ovzduší ve vymezených zónách. To smysl má.
Pod dekou se to nehýbe
Zcela jiná situace nastává v období prachových smogových situací v Moravskoslezském kraji, a někdy v severních Čechách. Zde novela přestává mít zákonodárný smysl. Bohužel zastupitelé Ostravy se ve své zatím bezvýchodné situaci spoléhají na uvedený zákon. Kladných výsledků se však nedočkají, protože vlk se sice nažral, avšak koza zůstala celá. Jinými slovy: vláda, ministr životního prostředí i krajské orgány budou vždy postaveny před tíživou situaci, jak ovzduší zlepšit. Hlavním viníkem vzniku smogových situací v našich podmínkách jsou nepříznivé meteorologické rozptylové podmínky, kdy nedochází k provětrávání dané oblasti. Nastává definovatelný stav bezvětří. Vytvoří se uzavřená „deka“, která nepropustí vypouštěné škodliviny. V tomto případě nepomohou zákazy vjezdů motorových vozidel, neboť vypouštěné škodliviny nadále zůstávají pod inverzní vrstvou.
Účinnost následných opatření ke zlepšení ovzduší je - podle testů v Praze i v Německu - velmi malá. Ekologické zóny bez aut, které v minulých letech zavedlo v centrech svých velkých měst Německo, nefungují. Podle německého ústředního autoklubu to dokládají měření znečištění prachovými částicemi ve městech jako Berlín, Mnichov nebo Stuttgart. Opatrně hodnotí účinnost zón podle listu Welt i Spolkový úřad pro životní prostředí. Vymezení ekologických zón ve městech vidí jako nefunkční opatření.
Neřešme následky, nýbrž příčiny
V našich podmínkách - vzhledem k celé organizaci, vyznačování objezdových tras, účastí policie a vznikajících ekonomických nákladech - je zákon velmi problematický. Na vzniku prašného smogu se podílí mikroskopické částice nazývané PM 2,5. Jejich měřením, dle jedné ze směrnic EU, je zatím vybaveno jen málo měřících stanic. V případě vyhlášení smogové situace by musel nastat zákonný nebo vládní příkaz okamžitého uzavření všech průmyslových podniků, zákaz vytápění v domácnostech a zastavení veškeré automobilové dopravy. Prakticky je to neproveditelné. Například na Ostravsku hutní a energetické podniky nelze okamžitě zastavit, občané v lokálních topeništích nelze ze zákona na ochranu zdraví nechat umrznout, musí být zajištěn minimální provoz aut pro zdravotnictví a zásobování. Ovšem i v tomto případě by narůstaly koncentrace škodlivin v ovzduší, pravda, jejich náběh by byl pomalejší.
Za mnohem perspektivnější tedy považuji cestu zaměřit se místo na předkládání stále nových nedomyšlených novel, na technologie, které by mikronové částice prachu důsledně zachycovaly a smogové epizody eliminovaly. Skutečně jde o řešení obtížné a nákladné. Prachové částice jsou problémem i v jiných zemích Evropské unie. Jiné cesty však do budoucna není.
Rušení nebo přemístění průmyslových a energetických závodů z ČR do rozvojových zemí nepovažuji z ekonomických důvodů a významných dopadů na státní rozpočet za reálné.