Ještě nikdy se nestalo, aby jednací síň byla při ústních interpelacích prázdná, a předsedající schůze ke všemu marně scházel jak poslance, kteří měli pokládat dotazy ministrům, tak samotné ministry. "Prosím pana poslance Nečase, aby se dostavil k interpelacím," žádal marně předsedající Stanislav Gross. Podobným způsobem marně vyvolával jména poslanců Kořistky, Kohlíčka, Kvapila, Výborného, Langera, Vymětala, Mlynáře a dalších. Nikde nikdo. Řečnický pult byl prázdný. I když se nakonec několik poslanců a ministrů z kuloárů seběhlo, parlamentním historikům neutečou.
Někdo může říci - jejich chyba. Poslanci, kteří se totiž nepřihlásili s dotazy na některého z ministrů, mohli sledovat semifinálový hokejový zápas v kuloárech v naprostém klidu. Dokonce mezi nimi byl překvapivě i komunistický zákonodárce Miloslav Ransdorf. Proč překvapivě? Jmenovaný pan poslanec, který má doma obklopenou svou postel stohy knih, totiž dosud vždy působil dojmem, že i hlavu má zaplnou pouze knihami.
To, ministerského předsedu puky v brance nijak nezajímaly. Vyhříval se na terase Poslanecké sněmovny, vzhlížel na Pražský hrad, před sebou měl oblíbenou becherovku a u stolu dva zajímavé společníky - komunistické poslance Pavla Koháčika a Jaromíra Kohlíčka. O čem pak si v příjemném slunečním počasí tak povídali?
