Že je to všechno komplikovanější? Jsem moc emotivní? To je pravda, přesto mi zůstává rozum stát, že pan Kulínský od soudu odešel s podmínkou. Sama mám tři malé děti, a když jsem se o soudním rozsudku dozvěděla, málem jsem vzteky vyskočila z kůže.
Dostat za pohlavní zneužívání třiceti (!) nezletilých dívek tříletý podmíněný trest je výsměch. Pochopila bych ještě, kdyby soud konstatoval, že svědectví dívek jsou neprůkazná, a Kulínského osvobodil. Budiž – to je přece jeden z úkolů soudu, rozhodnout, zda je obžalovaný doopravdy vinen. Ale v tomto případě soud rozhodl, že vinen sice je, ale do vězení nemusí.
Proč? I proto, že od činů uběhla dlouhá doba, že svým způsobem byl Kulínský obětí povolání, že se zasloužil o umění a o dobré jméno naší země. Mně je však dopad jeho uměleckého angažmá v souvislosti s tím, co udělal, úplně šumafuk. Stejně jako to, že proslavil Česko. To koneckonců možná svou kauzou taky.
Taky mě nadzvedává ze židle, že je "omluvou" rozsudku onen uplynulý čas. To je přece právě v případech zneužívání velmi časté, protože zneužité děti se o tom, co se jim stalo, stydí nebo bojí mluvit. K čertu se zásluhami či psychologickým profilem, pokud jste, pane soudce, usoudil, že pan Kulínský malé svěřenkyně zneužíval, pak má sedět v kriminále. Dlouho.
