Začalo to nevinně. Nastoupím v Sacramentu do autobusu a zaujmu místo vedle postarší, velmi distingované dámy.
Až bude George Bush shánět pro svou kampaň předřečníka schopného elektrizovat davy, doporučte mu Becky Pattenovou ze Západní Virginie.
"Teroristům se musí vzdorovat. Je to jako ve škole, když vás někdo šikanuje. Dokud se mu nepostavíte a nevrátíte ránu, bude si s vámi dělat, co chce," vysvětluje.
Potom se rozpovídá o tom, jaký je pan prezident přímý a poctivý člověk a že operace v Iráku je jen prvním krokem na dlouhé cestě, jejímž cílem je vyvést ostatní národy z otroctví.
"Ostatně si myslím," pokračuje Becky Pattenová, "že jsme odešli z Vietnamu příliš brzy." Mluví pomalu a nahlas, takže ji v plném autobuse nelze přeslechnout.A její poslední věta byla pro chlapíka sportovní postavy, který seděl o dvě sedadla dále, až příliš.
"Slyšela jste někdy o firmě Halliburton? Co s ní měl Dick Cheney (viceprezident a bývalý činovník této společnosti - pozn. aut.) za kšefty? Bush využil strachu z teroristů jen k tomu, aby si prosadil ten svůj Patriotic Act!" Na vysvětlenou, Patriotic Act je soubor zákonů, který vyleštil odznaky všem šerifům a vůbec zdvihl hřebínky úředníků, jelikož se teď mohou přehrabovat lidem v poště a tak podobně.
"Musíme dát možnost jiným národům těšit se z darů svobody. Kdo tvrdí něco jiného, je protiamerický," říká hrdá republikánka. "Pro vás je protiamerický každý, kdo s vámi nesouhlasí. Jediné, co musíme, je postarat se sami o sebe," kontruje zjevný volič jiné než Republikánské strany.
Greyhound zrovna někde staví, takže je čas vyskočit a dát si cigaretu. Jakmile zapadnu za nejbližší sloup (kouření má v Kalifornii asi takovou pověst jako únosy dětí), strčí do mě muž mexického původu. "Nevím, jestli jí to baštíš, ale je to všechno úplně jinak."
Světonázor Ernesta Emanuela se dá v kostce vyložit takto: "Bush no good, Kerry no good, Reagan good, Afghánistán yes, Irák no." Za několik minut jsme probrali celou světovou politiku. Debatu jsme uzavřeli konstatováním, že za všechno mohou Saúdi. Alespoň tak to Ernesto říkal.
Autobus opět vyjíždí a slovní duel pokračuje. Becky od Colea Christensena z Utahu - tak se její oponent jmenuje - právě schytává mimořádně těžký úder. "Poslala byste do Iráku, kde se utrácejí miliardy ničením všeho možného, i svoje děti?"
Becky zjevně nikdy nečetla Karla Čapka, nicméně odříkala svůj part téměř podle předlohy. "Já mám sice dcery," pronesla po krátkém zamyšlení, "ale kdyby za mnou přišly, že chtějí pomoci svrhnout diktátora, plně bych je podpořila."
Cole chvíli zaraženě mlčí, když najednou nečekaně promluví podsaditý řidič autobusu. Do té doby jen ohlašoval zastávky a točil volantem. Jeho názor už tak nečekaný není. "Jasně, všechno je to jenom o ropě," mručí a dál točí volantem.
"A ten, co zorganizoval 11. září, ten chtěl nějakou ropu?" zvýší hlas Becky. "Nejraději byste jenom chránili atlantické pobřeží. Kdyby bylo po vašem, nebyla by ani Normandie a východní Evropa by pořád žila v komunismu," říká a dožaduje se mé podpory. Dostává ji, ti chlapíci byli v přesile.
"Bush starší chodil s Usámovým tátou na oběd," vnesl nový pohled na věc řidič. Oba diskutéři na mě vrhnou tázavý pohled. Dosud jsem totiž do debaty vstupoval hlavně ve chvílích, kdy poněkud zápasili s fakty. Například Becky nechala Irák řídit Al-Kajdou a Cole zase tvrdil, že v Iráku zatím nikdo nic nepostavil a celá koalice je vlastně jenom taková velká demoliční četa.
"Ehm, nemám tušení, ale je to možné. Usámův táta je podle některých lidí docela prima chlap." Má odpověď je kupodivu zcela uspokojila. A potom jsme zničehonic na konečné stanici. Tedy ne až tak zničehonic, ale průběh diskuse jsme tomu nepřizpůsobili.
Stojíme před autobusem v Renu a culíme se všichni na sebe i s řidičem. "Nice to meet you! A hezký den!" Rozuzlení tedy žádné, snad kromě toho, že v Americe si skutečně každý může říci, co chce. Řidič to uzavřel slovy: "Na sedadle zůstaly takové počmárané papíry." Aha, vracím se. Byl to můj záznam tohoto hovoru.
