Můžeme se ptát, nakolik má jednotlivec v určité roli právo nakládat se svým životem podle svého uvážení. Máme my, kteří nedřeme den co den, kteří nejsme okopaní a rozbolavělí, kteří nenasazujeme vlastní svaly, šlachy a klouby, právo Nedvědovi vyčítat jeho rozhodnutí? Nemá nárok na trochu klidu na sklonku kariéry? Jenomže tak jednoduché to není.
Člověk se nemůže zcela vyvázat z role, kterou ve společnosti hraje.
Prezident by neměl zůstat na dovolené v době ničivých povodní. Pavel Nedvěd je pro mnohé idol a vzor. A právě idoly – spíš než morální autority – dnes vytvářejí vzorce chování. Pro mládež se tu do budoucna nabízí smutné poučení: Můj zájem stojí výš než zájem veřejný.
