Vstupu brání bytelná mříž jako ve vězení. Dveře za ní mají místo kliky díru. V přízemním bytě v Glückově ulici 239 ve čtvrti Janov neteče voda a vymlácenými okny proudí do pokojů mrazivý vzduch.
Právě tento byt půjčila litvínovská radnice na měsíc ministru pro lidská práva Michaelu Kocábovi, aby si vyzkoušel život v problémové čtvrti. Ministr sice převzal klíče, ale ještě se nenastěhoval. A nevyužil zatím ani podobné nabídky radnice v Chomutově.
Kocáb tedy není doma. MF DNES navštívila několik bytů v sousedství. Není o co stát. "Dva roky je byt prázdný. Vystěhovali odtud jednu rodinu, která neplatila nájem. Pak se z něj stalo doupě pro bezdomovce, než domovní správa asi před měsícem zabezpečila dveře," říká paní Ivana, která mohla být Kocábovou sousedkou na patře.
Místní stejně nevěřili, že ministr nabídku přijme. Kdyby však přijal, šli by ho prý navštívit.
KOCÁB PRÝ ZTRATIL KLÍČE OD JANOVSKÉHO BYTU, VÍCE ČTĚTE ZDE |
"Ministrovi by to opravili"
Školák Patrik, který se s kamarády honí po chodbě, otevírá komoru náležející k bytu. Zevnitř se line hrozný zápach a na podlaze se válí hromada špinavého šatstva. "Kdyby sem šel Kocáb přespat, tak by tady určitě předtím všechno opravili," směje se Arpád Bari, který bydlí v sedmém patře. Jeho rodina se před půl rokem přistěhovala z Rimavské Soboty. Do Janova se pořád hrnou Slováci.
Kocábovi možná na radnici vybrali nejhorší byt, ale určitě ne nejhorší vchod. Romové a ostatní Janované tu spolu podle paní Ivany vycházejí. Paradoxní je, že jinak jsou zdejší byty docela hezké, mají velkou halu a výhled na úpatí hor.
Není tu tak zle!„V Janově žiju od malička a až na problémy z poslední doby se mi tady vždycky docela líbilo,“ říká paní Ivana (v popředí). |
Konečná stanice UNO
Na první pohled rozdíl ještě nepoznáte, ale život na sídlišti se od listopadové bitky neonacistů s policií v Janově zlepšuje.
Radnice už vystěhovala – částečně do skromných a nevábných ubytoven UNO a Bílý sloup – pět nejhorších rodin neplatičů, které také dělaly největší nepořádek. "Realitní kancelář už má dalších 25 kandidátů na vystěhování," říká velitel městské policie Zdeněk Urban. Místní připomínají, že mezi vystěhovanými zdaleka nebyli jen Romové.
"Vystěhovávání přineslo zklidnění. Všechny rodiny ale nejdou do ubytovny. Někdo končí u příbuzných nebo v cizině," říká starosta Litvínova Milan Šťovíček. Ubytovny mají ještě volno a dál působí jako výstraha. Tvrdý postup podporuje i romský aktivista Radek Grundza a starousedlík Zdeněk Kvapil.
Lidé z radnice zároveň "mapují sídliště". "Chodíme na kontrolu vchod od vchodu a zjišťujeme, kdo tam bydlí, jestli platí nájem a zda děti chodí do školy. Už jsme narazili i na celostátně hledané," vypráví Šťovíček. V prosinci se konala ve škole první veřejná debata o Janově. Bohužel, skončila vzájemným osočováním.
Mezi Romy a "bílými" nezeje zase tak velký příkop, jak se může zdát z televizních zpráv. Smíšené rodiny tu nejsou výjimkou. Spoustě lidí se v Janově docela líbí, když pominou vyhrocené problémy poslední doby. Paní Ivana nás zavede k svému romskému švagrovi Marku Gašparovi.
Ten vypráví, že dřív obtížně sháněl práci, ale nové podniky v průmyslových zónách potřebují lidi a nedovolí si odmítat Romy. Pracuje ve firmě Grammer, která vyrábí součástky pro auta. V obýváku u Gašparů se rozvíjí diskuse, co ve čtvrti zlepšit.
"Měli by zavřít některé herny," navrhuje místní Rom Roman Polák. Napočítal jich na sídlišti šestnáct, zato tu není ani jedno pořádné dětské hřiště, cukrárna či posilovna.
Místním kupodivu leží v žaludku ještě jedna věc. Mediální stereotypy, které kazí pověst jejich domova. "Fotí se odpad na ulicích, jenomže ten se tam ocitl kvůli plánovanému svozu. Pořád dokola se ukazuje ,průhledný‘ panelák vybydlený už před lety. A řekne se, že za to mohou Romové," stěžuje si Gašpar.
