Našel jste si novou práci snadno?
Abych pravdu řekl, původně jsem si myslel, že to půjde snadno. Celou dobu, co jste ve funkci, tak za vámi chodí různí lidé, poplácávají vás po rameni, říkají vám, že jste člověk, který ve vládě dokázal skoro nejvíc. Jak jste bezvadný. Jak umíte řídit. A to já o sobě vím, že umím. Tak jsem si říkal: Dobře, ministr nebudu do smrti, takže až jednou odejdu, tak ti, co mě poplácávali po ramenou, si na mě možná vzpomenou. A byli to šéfové význačných firem. Ale nikdo z nich se neozval. Čekal jsem, že si mě někdo začne zamlouvat dopředu. Až odejdu z parlamentu. Bohužel. Nevyšlo to.
Co jste tedy udělal?
Založil jsem si dvě firmy a přemýšlím. Je to pro mě totální změna života. Ale nenaříkám si. Jsem rád, že to můžu dělat. Zažil jsem pády i vzestupy, takže to pro mě není žádná tragédie. K životu to patří. Naopak jsem dneska rád, že můžu poznat zase jinou oblast lidské činnosti a stát se v ní profesionálem. Hlavní činnost ve firmě, která se jmenuje Investoři, je v oblasti přílivu zahraničních investic do zajímavých projektů v České republice.
KLAUS O NIKOM TAK HEZKY NEMLUVIL
Vraťme se o rok zpátky. Jak se z tehdy oddaného příznivce Václava Klause stal ze dne na den člověk, který ho vyzval k odchodu z vedení ODS?
V té době jsem se hodně přátelil s Janem Rumlem. Už během loňské dovolené jsme se i s rodinami asi čtyřikrát navštívili. Prostě jsme se i lidsky sblížili. Pak se to posílilo v okamžiku, kdy mě Jan Ruml oslovil s nabídkou, abych ho vystřídal na ministerstvu vnitra. Po týdnu, který jsem si vzal na rozmyšlenou, jsem s tím souhlasil. Sdělili jsme to Klausovi, ten to řekl prezidentovi. A začal mumraj. Zieleniec to odmítal a tak dále. Z docela jednoduchého kroku se vyvinula šestinedělní zuřivá debata, která skončila demisí Josefa Zieleniece.
Tehdy jste dokonce prohlásil, že Zieleniec byl intrikán a že jeho odchodem konečně bude v ODS klid. Stále tedy žádný náznak střetu s Klausem.
Naopak. Klaus můj přestup na vnitro podporoval. Snad o nikom nemluvil tak hezky jako v té době o mně, když přesvědčoval poslanecký klub, aby s tím souhlasil. Až pak, koncem listopadu, nastal ten kritický týden, který končil pátkem. Sarajevem.
Tomu předcházely informace, že původcem peněz od Bácse a Sinhy je Milan Šrejber. Co se tehdy v ODS dělo?
Mělo to takovouto posloupnost: Ten týden v úterý mě zavolal Klaus, že si nemá s kým povídat, ať přijdu. Bavili jsme se samozřejmě o Bácsovi a o tom druhém. Bylo to spíš přátelské posezení. A já už jsem měl tehdy strach, že se budou vynořovat další věci. Proto jsem Klausovi doporučil, aby byla oficiální prohlášení ODS i jeho opatrnější, protože nevíme, jaký další malér nás ještě může čekat.
A vy jste měl nějaké indicie, že ještě něco přijde?
Tak například Zieleniec, když odcházel, tak varoval, že existují nějaké nesrovnalosti ve financování. To jsem ale nevěděl, co tím myslel. Pak se také v ODS říkalo, že nemusí jít jen o ty dva mrtvé sponzory. Prostě se říkalo, že by mohly být nějaké prachy ve Švýcarsku nebo že může jít o nějakou blbou privatizaci. Zkrátka různé spekulace. V každém případě to viselo ve vzduchu.
Jak to šlo dál?
Ve středu po vládě jsem se vrátil na ministerstvo. A volala mi Sabina Slonková od vás a říkala: Už víte, co se stalo ve Švédsku? Šlo o to prohlášení velvyslance Koláře, že Klaus dávno od Zieleniece věděl, kdo je Bács a Sinha. Volal jsem Klausovi. Ten už o tom věděl. Pozval mě k sobě a říkal: Vezměte s sebou taky Rumla. Když jsme tam přijeli, tak už tam seděl Macek, Pilip, snad i Honajzer a probíralo se, co uděláme. Vymysleli jsme scénář čtvrteční tiskové konference. Mezitím se bývalý místopředseda Novák přiznal, že celou dobu věděl, že peníze jsou od Šrejbra. No, ale ta tiskovka ve čtvrtek, kam přišel Novák i Šrejber, to bylo fiasko. V pátek ráno bylo další tiskovka, a tam už se někdo z novinářů naplno zeptal na existenci konta. Pak jsem se dozvěděl, že Ruml sedí u Pilipa na ministerstvu. Všude možně telefonovali, s kdekým konzultovali, co se má stát. A Klaus odjel do Sarajeva.
MĚL JSEM SEHNAT TELEFON DO SARAJEVA
Jak jste se ten den dostal k Rumlovi a Pilipovi? Vy jste chtěl být u toho?
Namontoval jsem se do toho docela jednoduše. Ruml s Pilipem se potřebovali telefonicky spojit s Klausem v Sarajevu, ale neměli na něj číslo. Tak mi zavolali, abych ho sehnal přes policajty, přes ochranku. Sehnal jsem číslo a jel za nimi na ministerstvo financí. Teprve pak mi řekli, o co jde. Říkali mi: Jindro, musíme to udělat, protože večer Česká televize hraje veškeré informace o tom kontu - kdo má podpisová práva atd.
To jste chtěli reagovat jen na to, že novináři mluvili o kontu, nebo jste o něm něco věděli?
My jsme nevěděli nic. Mohli jsme se jen dohadovat, co jsme kdo kde zaslechli: Šly tam prachy z Třineckých železáren? Z Telecomu? No a jak tam Ruml s Pilipem seděli, tak říkali: Je to v háji, už se všechno ví. Mezitím taky probíhala intenzivní jednání Ruml - Lux. Lidovci měli ten den nějaký sraz v Třeboni a pak večer jeli do Prahy, kde zasedal jejich ústřední výbor. Takže další informace byla, že prohlášením pro novináře vlastně zachraňujeme vládu. Ruml řekl, že má od Luxe příslib, že když uděláme nějaký krok, tak lidovci z koalice nevystoupí.
Ale vy jste ještě ten večer pro Mladou frontu DNES potvrdil, že konto je!
No jo. Prostě tam celý den drnčely telefony od novinářů: víme, že to zakládal Čermák, víme tohle, víme tamto. No a pak volala Sabina Slonková a já jí jako blbec vyprávěl to, co jsem během toho dne slyšel.
Když Ruml s Pilipem přečetli novinářům své prohlášení, to už jste s ním byl smířený?
Ne, já si pořád myslel, že to bylo špatně. Oni oba odjeli do televizí, my tam zůstali s Honzou Černým sedět, pak ještě přišel Stráský. Ještě nám tam ohřáli párky. No nálada byla pod psa.
Neříkejte, že jste to všechno dělal proti své vůli.
Ale já jsem vnitřně souhlasil s tím, že se něco má stát. Věřil jsem, že je to jenom nějaká úlitba Luxovi, že on zabrání rozpadu vlády. Domníval jsem se, že se to mělo posunout z pátku na pondělí, kdy se Klaus měl vrátit.
Vy jste ještě před Rumlovým a Pilipovým vystoupením telefonovali Klausovi do Sarajeva.
Mluvil s ním Ruml, ale telefon měl puštěný nahlas, takže jsme to všichni slyšeli. Říkal mu: Václave, já ti přečtu prohlášení, se kterým za chvíli s Pilipem vystoupíme. Situace je vážná, lidovci hrozí, že večer opustí koalici, když nic neuděláme. Tak my jsme dohodli tohle. Vysvětlovali mu to. No a Klaus říkal: Co já mám tady teď dělat? Přece vy nejste grémium. Ať se sejde grémium. Kde je Honajzer? Kde je Macek? Ale Ruml říkal: Václave, není čas. Musíme něco udělat, protože v půl osmé ve zprávách to bude řečený na plno, i se jmény, se vším. Jinak se v deset hodin schází lidovci a opouštějí koalici. Klaus pak řekl: Slyším to. Co mám dělat? Jsem v pasti. Jsem v Sarajevu.
Říkáte, že jste chtěli uchlácholit lidovce. Ale oni přece ještě tu noc z koalice vystoupili.
To byl pro mě šok. Nechtěl jsem tomu věřit. Byl jsem přesvědčený o tom, že se Ruml s Luxem domluvili, že to dělat nebudou. Nám ten večer šlo hlavně o to, aby v pátek večer nevystupovali z koalice.
Klaus se hned druhý den ze Sarajeva vrátil. Byla mimořádně svolána výkonná rada. Tam jste asi měl co vysvětlovat. Myslím tím váš rozhovor v Mladé frontě DNES, kde jste existenci konta potvrdil.
Byl jsem tam pochopitelně za zločince, protože jsem prostě Slonkové přeříkal, co jsem kde slyšel. A já jim na výkonné radě řekl: Ty informace mám přece od vás, vždyť se o tom vždycky v kuloárech nějak mluvilo. Jenže to bylo vždycky někde u piva, nikdy ne oficiálně. Od Rumla jsem věděl, že on věděl od Zieleniece, že se nějaké prachy v cizině shromažďovaly ne na jméno ODS, ale byly pro ODS k použití. Takhle se to sbíralo.
Jak se dnes díváte na informace, na které jste tehdy reagovali - chovali jste se podle nich, vyzývali kvůli nim Klause k odchodu? Věříte jim ještě?
Myslím, že spousta z nás naletěla na nějakou intriku. Ale tehdy jsme to viděli jinak. Po tom Sarajevu následovalo naprosto šílených čtrnáct dní do kongresu ODS, ze kterého se nakonec stal plebiscit o Klausovi, jestli mu zbytek strany sahá po kotníky. A vůbec se tam nemluvilo o tom, že se to má prověřit, že se má vyvodit osobní odpovědnost aspoň pro pár lidí.
Dobře, ale jak teď vnímáte informace o tajných penězích, které jste i vy v jednu chvíli novinářům potvrdil.
Jak říkám - sedli jsme na čísi intriku. Všichni jen říkali: Je to tutová věc, protože je potvrzená ze dvou nezávislých zdrojů. A přitom podle mě to byl jeden zdroj, který to vypouštěl. Novinářům. Politikům. A pak jsem z toho měl pocit, že ze všech stran slyším informace, které se doplňují. Dodnes na to není důkaz. Jsem přesvědčen, že to byl ďábelský plán, který vyšel beze zbytku.
Čí plán?
Mohu se jen dohadovat. Prostě to celé vyústilo v naplnění plánu, který měl Zieleniec i pan prezident už v době loňských jarních balíčků - pustit resort vnitra lidovcům výměnou za obranu, na tu dát Lobkowicze, dát do vlády mladé kluky, neotřelé tváře.
KOHO BUDEME VOLIT, PANE VODIČKA?
Na sklonku loňského roku jste byl zapáleným bojovníkem za odchod z ODS a vytvoření nové politické strany. Proč jste o to tehdy tak stál, když i Ruml s Pilipem váhali?
ODS mě rozčilovala svou zaslepeností, nikdo nechtěl slyšet pravé důvody, proč jsme tak jednali. Každý, koho jsem potkal, říkal: ODS už je pro nás nepřijatelná. Lidi u pumpy, na parkovišti, v krámu říkali: Koho budeme volit, pane Vodička? Dělejte něco. Takže když vznikla ona Rumlova platforma v ODS, tak jsem chtěl, aby co nejdříve ze strany odešla, abychom založili novou stranu. Ale na to nejdřív nikdo neslyšel a já se ocital v izolaci. Říkali mi: Jindro, ty už raději novinářům nic neříkej. Pak platforma odejít musela, stranu založila, ale já už jsem byl mimo ten hlavní proud.
Záhy po vzniku Unie svobody jste prohlásil, že jste tam nespokojený. Co vás rozčilovalo?
Nejdřív mě zaskočilo, že z poslaneckého klubu ODS se vyčlenili všichni, kteří měli po celá léta plné zuby Klause - z různých důvodů: Honajzer, Vlach, Volák. A to byli lidé, s kterými já nikdy nebyl kámoš. Ruml se ke všemu začal obklopovat lidmi, se kterými jsem si vůbec nerozuměl. Například Mareš, Matějů. Ty já vůbec neznal. Já měl tehdy jiný plán. Chtěl jsem udělat alternativu k ODS, která by nebyla nepřítelem, ale spřátelenou stranou. Dalším důkazem toho, že do unie nepatřím, bylo, když mě Lobkowicz opakovaně vyzýval, ať se omluvím Josefu Zieleniecovi za to, že jsem o něm říkal, že to je intrikán. Prý už si jinak v unii neškrtnu. Samozřejmě, že jsem se za nic neomluvil. Neměl jsem za co.
Před odchodem z unie jste však naznačil, že vám nevyhovuje i jinak - programově. Použil jste dokonce slovo žvásty. Nebyla to přece jen silná slova?
V programu z velké části byly jen prázdné fráze. Když už tam bylo něco objevného, tak to byl neskutečný blábol. Jak ve zdravotnictví, tak v sociální oblasti. Takže já bych začal popírat sám sebe. Pro mě bylo nutností z unie odejít. Tam jsem zůstat nemohl. Začala to být intelektuálská hříčka, naprosto odervaná od života.
MŮJ NÁVRAT MĚL ODS POMOCI PŘED VOLBAMI
Když už jste odešel z unie, proč jste se vracel do ODS?
To byla tehdy taková myšlenka, že když půjdu zpátky do ODS a nějak se to prodá - což se povedlo -, tak že to může pár voličům napomoci. Těm, kteří váhají. Zkrátka, že to přinese ODS ve volbách nějaký zisk.
To byla vaše myšlenka?
Ne, to byla myšlenka Václava Bendy. Já jsem si sice nejdřív řekl, že to ještě zvážím, že mi zatím stačí to, že jsem odešel z unie. Ale pak mi před předvolební konferencí ODS v Lucerně Václav Benda volal, jestli to tam může použít. A já mu řekl: Pane doktore, tak jo.
Ale vzápětí se ukázalo, že vás v ODS zas tak moc nechtějí. Alespoň v Černošicích, kde bydlíte.
To je pravda, ale v Řevnicích mně členství nabídli. Tak jsem tam vstoupil a jsem tam naprosto pasivním členem. Jen do počtu. Já už politické ambice nemám.
Litujete toho, co jste před rokem udělal?
Nelituju. Asi jsem se se svou povahou nemohl v té době chovat jinak. Ale hned jsem věděl, že je to můj konec. Už tehdy v prosinci. Objevily se sice úvahy, že bych mohl jít i do nové vlády, tak jako šel třeba Volák nebo Kühnl, ale já jsem prostě říkal, že s Klausem jsem do vlády šel a s Klausem z ní odcházím. Jediné, čeho lituju, je, že jsem panu prezidentovi zatleskal v Rudolfinu za ten jeho šílený projev. Nechal jsem se strhnout atmosférou. Ten projev si nezasloužil ani Klaus, ani lidé z jeho vlády. Když chtěl pan prezident takhle mluvit, proč tak nemluvil rok předtím?
Nelitujete tedy toho, že jste před rokem vyzval Klause k odchodu?
Kdyby se to dneska opakovalo, asi bych se přece jen choval jinak: zůstal bych stranou jako Vlastík Tlustý. Počkal bych, jak se to vyvine. A dneska bych byl muž číslo dvě v ODS. Takhle mě to stálo politickou kariéru. Jsem ale jediný, kdo to přiznal.
Jste nyní, jako staronový člen ODS, spokojený s politikou této strany?
Ne. Je to pořád to, o čem jsem mluvil na sklonku minulého roku. ODS hrozí nebezpečí, že sice možná bude pořád silnou stranou, možná i vítězem dalších voleb, ale nebude mít partnery, se kterými by sestavila většinovou koalici. ODS se svým chováním, chvílemi tupým chováním, dostává do izolace, spojence spíš odrazuje. To mně vadí.
