Ani dítě, o které neprojeví zájem žádná adoptivní či pěstounská rodina, nemusí být den po dni jen a pouze v dětském domově. Je tady ještě šance: říká se jí hostitelská péče. O co přesně jde? Dítě chodí do vybrané rodiny na návštěvy, třeba každou druhou sobotu nebo jednou za měsíc na víkend – hodně důležitá je v tomto směru pravidelnost a také to, aby dítě vědělo, že se do rodiny nejspíše natrvalo stěhovat nebude. I proto se hostitelská péče doporučuje především pro starší děti, které tohle všechno dokážou spíše pochopit.
"Přesně o tomhle doma uvažujeme. Máme dvě děti, ale starší dcera už je skoro dospělá a nám je najednou třeba na rodinných výletech smutno, takže klidně přibereme někoho dalšího," popisuje Kateřina z Prahy, která by ráda pomohla nějakému opuštěnému dítěti. Příjmení Kateřina uvést nechce, jak říká, není ještě pro hostitelskou péči úplně rozhodnutá a nechce své důvody pro a proti vysvětlovat každému na potkání. Naznačuje však, že se bojí, zda by pro ni cizí dítě nebylo příliš velkou zátěží a zda si příliš idylicky nemaluje, že by návštěva z domova pomohla i její dceři, která se jen s dospělými občas nudí.
Dětský domov Lety, ilustrační foto
Zní to docela jednoduše a někde to docela jednoduché je: v některých dětských domovech hostitelskou péči svým svěřencům domlouvají už několik let. Jsou však místa, kde mají kluci a holky smůlu. Pokud vůbec o této možnosti vědí, narážejí na odmítání ze strany dětského domova i příslušného odboru sociální péče, které ji musí domluvit a schválit.
Všechny děti byly pro
Již zmíněná Kateřina se o hostitelské péči dozvěděla náhodou z novin, většina lidí však o této možnosti ani neví. Zarážející však je, jak málo o ní někdy vědí i lidé, kteří by to měli mít v popisu práce – hlavně ředitelé některých dětských domovů a sociální pracovnice. "Osobně si myslím, že si nechtějí přidělávat starosti," uvažuje Dagmar Zezulová ze sdružení Děti patří domů, které podporuje pěstounskou i hostitelskou péči.
Když loni koncem roku její sdružení pořádalo seminář o hostitelské péči, překvapil je právě malý zájem ze strany dětských domovů – ozvalo se jich jen čtrnáct a z toho bylo jedenáct těch, které už zkušenosti s tímto typem péče mají. "S výjimkou jednoho dětského domova nevyhledávají hostitelské rodiny pro děti aktivně, pouze pasivně nebrání dítěti v kontaktu s někým mimo dětský domov," popsala situaci Zezulová. Sdružení Cesta domů, které se hostitelskou péčí rovněž zabývá, kromě toho provedlo výzkum mezi dětmi z domovů – všechny, až na dívku, která měla intenzivní kontakt s původní rodinou, jasně řekly, že o hostitelskou péči stojí.
Pěstounka Dana Horeličanová pečuje o postiženého Sašu; ilustrační foto
Na semináři se mimo jiné ukázalo, že dětské domovy postrádají jednotná pravidla pro hostitelskou péči. "Neznají své kompetence, a tak je pro ně jednodušší nepouštět se do žádných ‚riskantních podniků‘," říká Zezulová. A dodává, že se rovněž setkala s velmi opatrným a vyhýbavým postojem oslovených sociálních odborů.
Něco na tom určitě bude: úřednice, které v této věci oslovila MF DNES, dokonce tvrdily, že o hostitelské péči nikdy neslyšely a že ji zákony neumožňují. To však není pravda – právně sice neexistuje termín hostitelská péče, ale zákony jasně mluví o "pobytu dítěte s nařízenou ústavní výchovou u osob jiných než rodičů". Taková návštěva může trvat až 14 dní vcelku.
Ministr Drábek je pro
Může však být v této věci lépe, protože na tento typ péče se zaměřuje i pozornost příslušného ministerstva. "Hostitelskou péči jednoznačně podporuji. A pokud se už dnes ukazuje, že v některých regionech může fungovat, pak je zřejmé, že by stejně dobře mohla být aplikována všude," říká ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Právě tento úřad v rámci podpory tohoto typu péče již před časem inicioval a vypracoval zákonnou úpravu, která jasně vymezuje podmínky, za nichž může dítě pobývat i mimo dětský domov.
Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí.
Ministr Drábek sám klade důraz na to, co si přeje dítě, samozřejmě s tím, že dotyčná rodina musí být prověřena. Podporou hostitelské péče se začala zabývat i respektovaná Nadace Naše dítě Zuzany Baudyšové, která rozjíždí spolupráci právě se sdružením Děti patří domů. Měnit se toho musí více. Chybějí třeba pravidla na prověření zájemců o hostitelskou péči.
Občas jsou docela paradoxní. "Když se děti s někým kamarádí, běžně se navštěvují a rodiče si navzájem důvěřují, aniž po sobě chtějí výpis z rejstříku trestů. Pokud však kamarád vašeho dítěte vyrůstá v dětském domově, není to jen tak. Abyste mohli pozvat toto dítě na návštěvu, musíte doložit svoji bezúhonnost, nechat se prověřit odborem péče o dítě, projít psychologickým vyšetřením, při kterém se odhalujete až do svých nejniternějších prožitků, leckdy s vámi jednají jako s potenciálními zločinci a chovají se k vám, jako by vám dělali milost, že umožní dítěti pobýt dva dny u vás. No uznejte, komu by se do toho chtělo?" říká Dagmar Zezulová.
Zuzana Baudyšová a Helena Houdová
Hostitelská péče s sebou samozřejmě nese i rizika. Jedním z nich je to, že rodina přecení své možnosti a nejdříve si dítě bere velmi často a pak návštěvy řídnou. Nebo se ukáže, že si dítě a dospělí nesednou. Hrozí i to, že rodiny mají příliš přehnané představy. Ale klady, zdá se, převažují. Vyplývá to třeba z líčení dnes již dospělé Diany, která tvrdí, že nebýt hostitelské péče, opouštěla by dětský domov jako zanedbaná a nedostudovaná. Mladá žena, která dnes pracuje ve zdravotnictví, sice do rodiny s dvěma dcerami chodila jen na návštěvy, ale ty byly hodně časté, trávila s nimi také celé léto a každé Vánoce či třeba narozeniny. Hostitelská péče nakonec svým způsobem přerostla v pěstounskou.
Dianě to otevřelo cestu k jinému životu.
