Říkáte si, budu šetřit silami, nastoupím až později, a pak toho jen trpce litujete, jiní už jsou v cíli. Vhodnější příležitost k nástupu už možná modří mít nebudou.
Zdálo se, že po volbě prezidenta je Špidla na dně. Od té doby se však on i jeho strana prokopali o poznání hlouběji. Nedokázali využít přesvědčivého vítězství v evropském referendu. Problematická nepopulární a silou prosazovaná reforma rozčísla nesoudržnou stranu jako blesk.
Kdy jindy by měla ODS zaútočit, když ne teď? Vláda se drolí a nejspíš bude stačit jeden úder. Jenže co potom? Je ODS schopna v současné sestavě vládnout? A když, tak s kým? A má vůbec zemi co nabídnout krom záměny Špidly Topolánkem?
Postklausovská ODS hraje zatím roli důsledné opozice jako z partesu. Sám předseda je však vidět především díky své postavě a díky tomu, že se nechal hostit na filmovém festivalu, než díky originalitě a ráznosti politického myšlení.
Spíš je slyšet jeho garda - parlamentní rutinéři Tlustý, Říman a Nečas, kteří se na okraj zřídla moci dostali už za Klause. Oni to byli, kdo především představil ambiciózní ekonomický program, který má z Česka udělat malého tygra. Ale to chtěl už Dyba blahé paměti.
Zeman byl skvělý opoziční vůdce, zato však mizerný premiér. Topolánka zdaleka nemusí potkat jeho osud. Avšak pouze tehdy, když ODS nebude příliš taktizovat a ukáže jasnou vůli k moci. A až bude mít moc, tak vůli k občanské i ekonomické svobodě.
