Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Kdy budou stroje myslet jako lidé?

  2:11aktualizováno  2:11
Během příštích 30 let se umělá inteligence vyrovná té lidské, předpovídá to alespoň americký kybernetik Ray Kurzweil. V novém filmu Steva Spielberga nazvaném A.I. (Umělá inteligence) si rodiče dočasně nahradí umírajícího syna malým robotem. Čeká nás taková budoucnost?

"Většina lidí, která se umělou inteligencí zabývá, je skeptická, že by mohla být rozvinuta až na takový stupeň," říká MICHAL PĚCHOUČEK z Fakulty elektrotechniky při ČVUT v Praze.

Proč počítače zatím neumějí myslet jako lidé?
Počítače jsou dobré v přesně definovaném a hlavně omezeném světě. Zde vykazují neuvěřitelnou přesnost a rychlost, které se člověk jen stěží vyrovná. Naivně řečeno, počítač je schopen strašně rychle vyzkoušet ohromné množství možných řešení daného problému a vybrat ta správná.

Lidé však mají schopnost kreativity a intencionality - jsou schopni udržovat různé schopnosti, jak manipulovat se znalostmi. Zatím není přesně popsáno, jak si lidé uchovávají a hlavně vyvolávají informace z toho ohromného množství, které proběhne v životě okolo nich.

Odpověď člověka na otázku 'řekni mi, co všechno víš' by asi zdaleka nepopsala všechny jeho znalosti (což by stroj udělal). Počítače totiž neumějí zatím uvažovat jako lidé, protože nezvládají pojmout celistvost světa tak elegantním a efektním (i když ne vždy zcela přesným) způsobem jako lidé.

V čem dokáže umělá inteligence napodobit, nebo dokonce překonat mozek? Počítače se ukázaly velmi schopnými pomocníky v oblasti znalostních expertních systémů (tj. diagnóza, plánování, predikce) a ve zpracování velkých objemů dat a informací.

Pěkných výsledků dosahuje umělá inteligence také v implementaci strojového vnímaní (např. vidění) a v mobilní robotice. Počítače však zpravidla nenahrazují člověka tam, kde jeho přirozená inteligence nestačí, ale spíše v případech, kde je lidská obsluha poněkud nákladná.

Například v Itálii na dálnicích při výběru mýtného jsou instalovány systémy detekce poznávacích značek, které informaci vizuálně přečtou a zapíší do digitální podoby v informačním systému. Tímto se ušetří veliké množství operátorů na všech výjezdech z dálnice.

Takže ani počítače, které porážejí šachové velmistry neumějí myslet?
Toto je zapeklitá otázka. Je třeba nejprve definovat, co budeme pod pojmem strojová inteligence rozumět. V oboru umělé inteligence vše stojí a padá na definici Turingova testu: Posaďme do jedné místnosti vzdělaného člověka a do druhé místnosti počítač.

Nerozpoznáme-li jakkoliv komplikovanou (nebo naivní) otázkou, v které místnosti je počítač, pak můžeme říci, že prošel Turingovým testem a že vykazuje funkcionalitu umělé inteligence ve slabém smyslu slova.

Oponenti však tvrdí, že to ještě nestačí pro implementaci inteligence na silikonovém médiu. Stroj musí disponovat kognitivními mentálními stavy, jako je vědomí, porozumění a uvažování, stejně tak uspokojení, kreativita, intencionalita, ale i lenost.

Umí-li si počítač navodit stav umělého vědomí, pak říkáme, že disponuje silnou umělou inteligencí. Věřte, že je málo lidí, kteří věří v možnou existenci umělé inteligence v silném slova smyslu.

Ale zpět k vaší otázce. Je zjevné, že Deep Blue (pozn.: hrál s šachovými velmistry) není silně inteligentní, protože neexistuje důkaz, že by disponoval mentálními stavy. A rozhodně nesplní Turingův test.

I relativně málo inteligentní člověk, který za mák rozumí šachům, by dokázal šachový automat nachytat na švestkách a položit mu otázku, na niž by neuměl odpovědět (a každý jiný člověk ano). Tím se dostáváme zpět k mému původnímu tvrzení, že počítače jsou geniální v dobře omezené doméně (jakou jsou šachy), ale ztrácejí na schopnosti pojmout náš okolní svět v té ohromné celistvosti, jak to umíme my lidé.

Nestačilo by jen propojit ještě větší množství integrovaných obvodů a napojit je na všechny možné senzory?
Já v principu nevěřím možnosti nahradit sofistikovanost lidského uvažování hrubou silou v podobě velkého množství výpočetních jednotek s ohromnou uvažovací rychlostí.

Znáte tu bajku o bohatém vládci, který si myslel, že jednoduše zaplatí svůj dluh, když na každé následující políčko šachovnice dá dvojnásobné množství zrnek obilí než na té sousední.

V rohu šachovnice by bylo množství zrnek vyjádřené číslem s dvaceti nulami (2 63). Takovou spoustu obilí by nezaplatil ani ten nejbohatší člověk ze všech.

Z téhož důvodu se domnívám, že pro implementaci lidské inteligence (alespoň ve slabém slova smyslu) by bylo potřeba tolik výpočetního materiálu a času, který prostě není a nebude k dispozici. Právě nedávno jsem zjistil, že novorozeně se narodí se stovkami miliard nervových buněk. Na druhou stranu je zase pravda, že v mnoha oborech lidské činnosti, kde se výsledky umělé inteligence prakticky uplatňují, se využívá především schopností počítačů reprezentovat informace a znalosti a následně provést veliké množství operací a výpočtů.

Co tedy dělá obyčejný kybernetik, když má k dispozici zatím jen hloupé integrované obvody?
Snaží se v umělé inteligenci najít něco více nežli jen tu zmíněnou hrubou sílu. Vše, o čem jsem doposud hovořil, se týkalo jedné specifické větve AI - tzv. symbolického funkcionalizmu (občas přezdívaného jako GOFAI good old fashioned AI).

Mezi progresivní větve umělé inteligence patří navzájem příbuzné a prolínající se obory konekcionizmu - kde se odborníci se střídavou mírou úspěchu snaží simulovat aspekty inteligentního rozhodování na větším množství vzájemně propojených elementárních výpočetních jednotek (neuronových sítí), strojového učení.

Počítač se zde snaží odhalit zákonitosti ve specifické množině dat, čímž se učí znalostem, které řídí jeho inteligentní uvažování. Patří sem i evoluční výpočetní metody, kdy počítač neprohledává celý prostor všech možných řešení, nýbrž si vygeneruje náhodně "populaci" řešení, změří jejich kvalitu, ty špatné zahodí a ty lepší spáří a zkříží do další generace (po několika opakovaných cyklech dostaneme populaci kvalitních řešení).

Ještě komplikovanější jsou simulace jednoduchých forem života ve společenství (tvořené zpravidla s ohledem na přežití). A konečně se sem řadí i zdánlivě příbuzný obor distribuované umělé inteligence, která zkoumá a modeluje problémy kooperace, společného záměru a sdílené inteligence.

Není však celá tzv. umělá inteligence založena na tom, že se do detailu rozebere nějaká činnost a převede na automatický program, který dokáže jen počítač se všemi známými možnostmi? Umělý mozek tak přece nepřichází na nic nového?
To je přesně to, čím se zabývá symbolicky funkcionalizmus se svými aplikacemi v oborech znalostních a expertních systémů, systému pro podporu rozhodovaní. Umělá inteligence však zkoumá opravdu o mnoho šířeji - viz předchozí otázka.

Kde se do budoucna bude AI nejvíce prosazovat?
Nepředpokládám žádný výrazný průlom v roli umělé inteligence při řízení komplexních systémů (reaktorů, továren...). Naopak se domnívám, že AI bude mít čím dál tím větší význam v oblastech blízkých každodennímu lidskému konání (např. porozumění lidskému hlasu, řeči, písmu, identifikace obličejů).

Tyto problémy jsou samozřejmě úzce spjaty s neustále se rozvíjející oblastí telekomunikací a internetu. Předpokládám, že internet se stane v dohledné době o poznání komplexnějším prostředím a nebude již tak snadné surfovat po síti, shánět informace a nakupovat.

Internet proto bude plný inteligentních agentů, které budou reprezentovat individuální zájmy, preference a další mentální postoje svých vlastníků. K tomu, aby tito agenti byly schopni za nás vyhledávat informace, nakupovat a hlavně vyjednávat budou potřebovat notnou porci umělého důvtipu.

Na čem právě teď pracujete vy?
Já se nyní zabývám problematikou agentových technologií, distribuované umělé inteligence a multiagentních systémů. V naší laboratoři zkoumáme koncepty komunikace, koordinace a kooperace mezi autonomními výpočetními jednotkami (agenty).

Vytváříme výpočetní modely znalostí sdílených mezi agenty, mechanizmů vyjednávání a formování koalic. Navrhujeme formální modely vzájemného uvažování agentů a konceptu sociální inteligence. Naše poznatky se snažíme aplikovat na různých reálných problémech, jako například plánování a organizace výrobních procesů, rozvrhování a plánování mírových a humanitárních misí apod.

Vrátím se ke snům o budoucnosti. Jak dlouho bude ještě trvat vývoj nějaké silnější umělé inteligence, která je již tak dlouho námětem sci-fi románů a nyní ji znovu popularizuje nový film Steva Spielberga A. I.?
Vše závisí na tom, jaký aspekt umělé inteligence bude lidstvo potřebovat. Bude-li poptávka, pak se jistě najde někdo, kdo daný výzkum zaplatí. Bude-li potřeba vyslat na Mars roboty, aby tam bylo zbudováno skladiště PET lahví, pak se všechny disciplíny, jako je mobilní robotika, plánování, či interakce vyvinou velmi rychle. Vzpomeňme si na prognózy výzkumu vesmíru. Podle prvních odhadů bychom již dnes měli vysílat turisty na Mars.

Ukázalo se však, že lidstvo má zcela odlišné priority. Trh akcentuje spíše projekty podporující lidskou svobodu a individualitu a celospolečenským zájmem je ekologie a formy trvale udržitelného života.

Domýšlejí tvůrci umělé inteligence možné důsledky své práce?
Jak jsem již předeslal, tak většina vědců zabývajících se AI je skeptiky v otázkách silné AI. Tudíž ani já, ani ostatní AI badatelé se zatím nemusí obávat katastrofických dopadů výzkumu.

Bude AI respektovat Asimovovy zákony?
Já věřím tomu, že automaty využívající umělé inteligence se nikdy o své vlastní vůli neobrátí proti člověku. Ačkoliv se mnou bude možná spousta lidí nesouhlasit, zpochybňuji možnost nepředvídatelného vzniku takovéhoto vzorce chování, aniž by člověk nad ním neměl kontrolu. Na druhou stranu korektně vzato spousta výpočetních systémů se sofistikovanými systémy umělé inteligence je používána ve vojenském průmyslu. Z tohoto důvodu je již zcela jasně porušen první Asimovův zákon, protože takovýto automat nepřímo přispívá k fyzickému ohrožení nepřítele - člověka.

A. I.
Umělá inteligence 
 

zkráceně A.I. nebo také jen AI z anglického Artificial Intelligence se jako pojem zrodil teprve před 50 lety, přestože Karel Čapek stvořil člověku rovné roboty již po 1. světové válce a po té druhé Arthur C. Clarke nabídl vizi celosvětové telekomunikační sítě, která si uvědomí sama sebe. Ve světě vědy stroje a inteligenci spojil Alan Turing v roce 1950. A termín AI definoval až o šest let později John McCarthy. V 60. letech se objevily programy schopné rozumět lidské řeči a jednoduše odpovídat na otázky v dialogu na jakékoli téma. V 70. a 80. letech vznikala řada robotů a programů specializovaných na jednotlivé úkony. Poslední desetiletí představuje boom v oblasti zpracování informací, virtuální reality a her. (Deep Blue porazil v roce 1997 Garry Kasparova). Jsou předváděny systémy schopné učení a napodobování člověka. Na trhu se objevují první inteligentní hračky. A v rámci americko-izraelské spolupráce vznikl program HAL, který se chová jako malé dítě, včetně náklonnosti k lenošení.

Autoři:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Donald Trump na tiskové konferenci v Trump Tower v centru Manhattanu (15. srpna...
Trump překvapil média surreálnou tiskovkou, zaskočil i své poradce

Donald Trump má za sebou jednu z nejpodivnějších tiskových konferencí od nástupu do Bílého domu. Bojovné vystoupení, v němž se vrátil k víkendovým nepokojům v...  celý článek

V Charlottesville řádili bílí extremisté. Trump je pod palbou kritiky (12....
V obou táborech jsou dobří a špatní, komentoval Trump násilí ve Virginii

Vinu na násilnostech ve Virginii nesou obě strany, v obou táborech jsou dobří i špatní lidé, prohlásil čtyři dny po krvavých střetech mezi krajní pravicí a...  celý článek

Nezisková organizace Save the children zachraňuje migranty nedaleko pobřeží...
Italský ministr vidí světlo na konci tunelu, příliv migrantů klesá

Příliv migrantů do Itálie se za poslední měsíce snížil a italský ministr vnitra na tiskové konferenci uvedl, že vidí světlo na konci tunelu, napsala agentura...  celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Mnoho podobných jich je na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.