Trvá to pár stránek, než se čtenář elegantního ruského klasika Turgeněva dozví tajemství mladistvého vzhledu jeho literární postavy. Pavlu Petroviči je přes čtyřicet, přesto je velmi pohledný a štíhlý. Jeho postava má navíc ono vitální směřování vzhůru, které normální člověk směřující k hrobu ztrácí už někdy po dvacítce. Místo večeře se drahý Pavel Petrovič totiž jen nervózně prochází (pravda se sklenicí červeného) za zády debužírujících spolustolovníků.
Ruský spisovatel Ivan Sergejevič Turgeněv (1818-1883) na olejomalbě Ilji Repina z roku 1874; obraz je v majetku moskevské Treťjakovské galerie.
Čísla o velkém hladu
Vysvětlení uchování mladistvosti a vitality se od 19. století nejenom nezměnilo, ale bylo navíc podloženo laboratorními výzkumy. Vědcům je známo už od roku 1934, že krysa, které sníží na polovinu přísun potraviny, žije nejméně o třetinu déle. Proč však vzdělaní Angličané nyní začali brát přísun kalorií vážně a povýšili hladovění na módní koníček a oblíbený předmět konverzace?
Částečně za to může strach, částečně chytlavě natočený pořad redakce Horizon v BBC. Redaktor Michael Mosley je průměrně ješitný padesátník, kterého zaskočí, když mu doktorka řekne, že i jeho sotva patrná pneumatika v oblasti břišní dramaticky zvyšuje pravděpodobnost, že stejně jako jeho otec předčasně zemře na některou z rakovin. Zpovídáním několika expertů v amerických univerzitách a v amerických institutech dlouhověkosti se dozví fascinující skutečnosti.
Jídelna Armády spásy v Praze v roce 1931
Zatímco Pavel Petrovič a staří Čechové jedli do polosyta a neřešili proč, Američani se rádi opírají o čísla a konkrétní hormony. Všimli si například, že dramatické omezení kalorií v jídelníčku Američanů v době deprese (1929-1933), mělo za následek bezprecedentní, šestileté prodloužení života dané generace. Objevili také, že v jednom kmeni v Ekvádoru jsou jedinci, kteří jsou sice výrazně zakrnění, protože se jim nedostává růst podporujícího hormonu IGF-1, ale tento nedostatek zároveň způsobuje, že se u nich vůbec nevyskytují ani rakovinová, ani cévní onemocnění, která nejčastěji způsobující předčasnou smrt u obyvatel západní civilizace.
Hormon IGF-1 (spolu s dalšími faktory) udržuje naše buňky v nepřetržité aktivitě. Valter Longo ze Southern California Longevity Institute to přirovnává k autu, kterým pořád jezdíme a nikdy ho nedáváme do servisu. Hladověním přestaneme šlapat na plyn, úroveň hormonu IGF-1 dramaticky sníží, což vede k zpomalení neustálé reprodukce buněk a začne místo toho docházet k jejich "opravování". Tato regenerace buněk má pak za následek bezprostřední snížení hladiny cukru i úrovně cholesterolu. Hladovění dokonce způsobuje růst nových mozkových buněk. Vědci si jejich vznik (v každém věku) vysvětlují tím, že organismus v případě, když ztrácel zdroje potravin, musel mít novou inteligenci na hledání nových řešení, aby mohl přežít. Hladovění zbystřuje naše smysly.
Michael Žantovský a Alice Herzová-Sommerová
Pianistka Alice Herzová-Sommerová si v rozhovoru pro MF DNES ve svých 104 letech vybavovala, že když byla v Terezíně odkázána na kaloricky chudou šlichtu, na její virtuozitu to nemělo negativní vliv. "Překvapivě jsem byla schopna hodiny tvrdě koncertovat a dokonale se soustředit." Řada lidí, kteří přežili koncentrační tábor, pokračovala i po válce ve velmi "dietním" způsobu života. Jejich mentální a fyzická aktivita se díky tomu dala srovnávat s fantastickým výkonem letošního nejstaršího (101 let) maratonce z Londýna. Nezdolný Ind tvrdí, že on za svou kondici vděčí tomu, že jí celý život pestrou stravu, ale jenom "dětské" porce.
Strašná cena
K vysvětlení vitality se redaktor BBC vydal za oceán, setkat se s kalifornským Pavlem Petrovičem. Vybraný Američan je další ješitný padesátník, který sice nevypadá mladší, ale je prokazatelně vitálnější, má nesrovnatelně lepší reflexy a svalovou hmotu olympijského sportovce. Zatímco u většiny lidí po čtyřicítce vykrmování (a nemusí jít jenom o překrmování) vede k zatěžování a otravování jejich těla a orgánů, laboratorně sledovaný Američan přijímá potravu jenom k tomu, aby udržoval svoje tělo v bezvadném pořádku. Ale cena, kterou za "důsledný servis" platí, je z pohledu běžného diváka strašná: mísa mražených jahod, vylepšená jablečnými šlupkami ("protože zbytek jablka jsou kalorie a cukr") a moučkou plnou proteinu.
Ilustrační snímek
Na otázku, zda neexistuje méně brutální způsob, jak bojovat se statistickým prokletím civilizačních chorob, američtí doktoři ponouknou rozežraného a nesportujícího Angličana, ať zkusí hladovku. Ale jak přizná jeden z nich, vydržet tři dny a čtyři noci o vodě, čaji a třech pytlících speciální práškové polévky není ani příjemné, ani jednoduché.
Motivace k redukci
Tady by pořad mohl skončit a s výjimkou několika fanatiků by se sotva našli stoupenci onoho receptu. Ale redaktor našel zajímavý kompromis. Laboratorní výsledky potvrdily, že jak nebezpečná hladinu cukru v krvi, tak zvýšená úroveň cholesterolu se snižují na přijatelnou míru už i v případě, když pětkrát v týdnu jíte, cokoli se vám zlíbí a pak po dva dny vydržíte se "skoro" hladovkou. V případě mužů to znamená vyjít s přísunem maximálně 600 a v případě žen 500 kalorií.
Američtí doktoři tvrdí, že důsledné omezení kalorií má jenom jednu alternativu: polykat osm pilulí denně, jak to činí průměrný pětašedesátiletý Evropan, a čekat na to, až nás předčasně sklátí buď mrtvice, či rakovina.
Dvojbarevné čokoládové madlenky
Čokoládový cheescake
Vystrašeni příkladem vlastních rodičů, rozhodli jsme se experimentovat s hladověním i v naší domácnosti. Zatímco já jsem vydržela tři hodiny a nadále je mi cizí každý koncept, který nezahrnuje aspoň půlku tabulky čokolády denně, můj spolubydlící důsledně dodržuje módně přezdívané "5 plus 2" už druhý měsíc. Tento týden mu obvodní lékařka opakovaně měřila krev a poprvé po šesti letech může vysadit všechny léky, který coby "nevyléčitelný" diabetik dosud musel brát každý den. Ale jak přiznává, není to ani zábavné, ani příjemné a nemůže říct, že by si na dobrovolné hladovění zvykl.
Ale stojí mu to za to: už i pohledná, a o čtvrt století mladší kolegyně si všímá, že jeho košile se nad opaskem volně vzdouvá. Nevylučuji tedy, že motivace vzdělaných Angličanů k hladovce není daleko prozaičtější než strach či dobře natočený televizní pořad.
