"Jsou ozbrojeni. Nehodlám bojovat v prohrané bitvě a zabíjet své lidi kvůli zničené svatyni," prohlásil Fawzí Abd al-Alí, bývalý libyjský ministr vnitra, než v srpnu "rezignoval". Hovořil o ozbrojených salafistických skupinách, nařčených z ničení súfijských svatyň. Jednou z viněných skupin byla brigáda Ansár aš-šaría, která demolice bez meškání podpořila, avšak zodpovědnost za ně odmítla.
Ahmad Džibríl, zástupce libyjského velvyslance v Londýně, teď brigádu Ansár aš-šaría, vedenou Muhammadem Alím az-Zaháwím, obvinil ze spáchání útoku na americký konzulát v Benghází, při němž byl zabit velvyslanec USA Christopher Stevens, tři další američtí zaměstnanci a libyjská ostraha. Džibrílovo nařčení si rychle osvojili i další. Situace je však složitější.
Obtížné začleňování do politiky
Brigáda Ansár aš-šaría zodpovědnost odmítla v písemném prohlášení i v krátkém interview s jeho mluvčím. Podíl na útoku proti konzulátu USA popřela, ale podobně jako u prohlášení k súfijským svatyním zdůraznila závažnost urážky Proroka. Brigáda přitáhla pozornost veřejnosti i v červnu, kdy v Benghází demonstrovalo zhruba 300 ozbrojených členů, což Libyjce pobouřilo. "Chtěli jsme vyslat určité poselství členům Všeobecné národní rady," uvedl Hášim an-Nawa, jeden z velitelů Ansár aš-šaría. "Neměli by se přibližovat k šaríe. Ta má být nad ústavou a ne článkem podrobeným referendu."
Stála ovšem opravdu Ansár aš-šaría za útokem na americký konzulát? Povaha libyjských porevolučních ozbrojených islamistických sil není ani zdaleka jednoduchá. Saláfistický džihádismus není organizace, nýbrž ideologický trend založený na stěžejním přesvědčení, že nejúčinnější – a u některých výkladů nejlegitimnější – metodou prosazování sociální a politické změny jsou ozbrojené taktiky všech forem. Loni měli jeho příznivci významný podíl na odstranění brutálního libyjského diktátora, plukovníka Muammara al-Kaddáfího. Mnozí následně politicky dospěli, přehodnotili svůj světonázor, přešli od ozbrojeného aktivismu k neozbrojenému, vytvořili politické strany a soupeřili ve volbách.
Z Libyjské islámské bojové skupiny (LIBS) například vznikly hlavně dvě politické strany. V čele al-Watan (Domovina) je bývalý velitel LIBS a Tripoliské vojenské rady Abd al-Hakím Bálhádž. Druhou stranu, al-Umma al-wasat (Národ středu), vedou Sami as-Saadí, bývalý hlavní ideolog skupiny, a Abd al-Wáhid Káid, vojenský velitel LIBS a bratr zesnulého velitele al-Káidy Hasana Káida (Abú Jahja al-Líbí). V červencových volbách do nového Všeobecného lidového kongresu obě strany dopadly žalostně, přičemž jediné křeslo získal Káid. V mnoha ohledech byly kongresové volby v Libyi porážkou jak nenásilných saláfistických stran (jako je třeba al-Asála), tak postdžihádistů.
Jiná ozbrojená islamistická uskupení, včetně saláfistických, přijala integraci do nových institucí libyjského státu, například Nejvyššího bezpečnostního výboru (ministerstvo vnitra) a Libyjské ochranné složky (ministerstvo obrany). Národní garda, vedená bývalým druhým mužem LIBS, Chálidem aš-Šarífem, vstřebala přes 30 brigád, především ze západu a jihozápadu.
Stevence jsme si vážili
Několik ozbrojených uskupení, například Ansár aš-šaría a Brigáda vězněného šejcha Umara Abd ar-Rahmana, stále odmítá přechod do stranické politiky i začlenění do státních institucí. Takových organizací je mnoho, ale jsou malé. Některé nebyly vyzvány nebo nedostaly dostatečnou motivaci, aby se do oficiálních orgánů zapojily.
"Nikdo nás nepožádal o vstup do armády ani do policie," řekl v dubnovém rozhovoru Sufján ibn Kumu, velitel Ansár aš-šaría v Darně, dříve zadržovaný na Guantánamu. "Dokonce mně ani nikomu z mých mužů nedali odměnu za účast v bojích." Ibn Kumu má malou polovojenskou jednotku, která se cvičí v lese Bú musáfir na okraji Darny. Trvá na tom, že kdyby jej skautský náčelník nebo vůdci klanů ve městě požádali, aby svůj výcvikový tábor rozpustil, uposlechl by je.
Tragická smrt velvyslance Stevense a jeho kolegů vyvolala v Libyi všeobecné veřejné pobouření, což dále přispělo k izolaci a delegitimaci ozbrojených skupin. Desítky libyjských aktivistických skupin zveřejnily videa vzdávající hold Stevensovi a vydaly prohlášení proti terorismu a al-Káidě. Takové prohlášení je i na jednom z webů Muslimského bratrstva a útok odsoudil také libyjský Velký muftí, šejch Sádik al-Gharjání.
Co praví Korán
Aby se předešlo budoucím tragédiím, v Libyi jsou stále klíčové dvě věci. První je nutnost těžit z veřejné podpory a pokračovat v procesech odzbrojování, demobilizace a reintegrace, které začaly za Přechodné národní rady, ale nikdy nebyly dokončeny. Zadruhé, vláda musí zlepšit svou komunikační strategii.
Vlády vzešlé z Arabského jara odsoudily ohavný film očerňující Proroka islámu, ale zároveň měly zdůraznit, že oficiální ani neoficiální americké orgány nemají se vznikem filmu nic společného. Kolektivní tresty a útoky na nevinné Korán zakazuje ve více než dvaceti verších. Například: "Že totiž žádná duše obtížená (hříchy) břímě (hříchů) jiné duše neponese" (súra Hvězda 53:38).
Omar Ašúr je vedoucím postgraduálního studijního programu zaměřeného na Střední východ na Institutu arabských a islámských studií Exeterské univerzity a hostujícím badatelem Brookingsova centra v Dauhá. Je autorem knih The De-Radicalization of Jihadists (Deradikalizace džihádistů) a Libyan Islamists Unpacked (Libyjští islamisté bez obalu). Spojit se s ním lze na O.Ashour@Exeter.AC.UK nebo @DrOmarAshour.
Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.