Kdo však hravě překonává vzdálenosti, jsou obchodníci ze zbraněmi. Ti čeští byli na Srí Lance úspěšní i díky enormní benevolenci pražských úřadů.
Čeští humanitární pracovníci se teď mohou na těžce zkoušeném ostrově snažit, jak chtějí, přesto je co do mediální proslulosti překonali tuzemští exportéři zkázy.
Ale ano, slyším námitku, jak jsem naivní – poptávku by přece uspokojila konkurence. Na Srí Lanku lifrovali zbraně i jiní Evropané. Krabice nábojů prodané do exoticky nepochopitelných krajů, které řada Čechů nenajde na mapě, nasytily rodiny evropských dělníků.
Přesto je třeba jasně říci: české zbraně na Srí Lance zabíjely patrně i tamilské civilisty, kteří utíkali ze zajetí svých zběsilých vůdců. Drželi je v rukou vládní vojáci, jejichž šéfové, ač prý mírumilovní buddhisté, nařídili likvidaci Tamilů.
Našli se západní vůdci, kteří srílanskou vládu kritizovali. Za neúctu k OSN, jejichž zástupce odmítali do válečné zóny vpustit. Za obětované životy civilistů. Čeští obchodníci se smrtí se bát nemusí: zbraně totiž nikdy nikdo nesoudí.
