Z analýzy vypracované pro Agenturu pro sociální začleňování, kterou v pondělí předložil ministr Michael Kocáb vládě, vyplývá, že na chudých nebo jinak řečeno sociálně slabých obyvatelích Janova dokážou někteří lidé slušně vydělávat. O koho se jedná?
Spekulanti s byty
Cena bytů na sídlišti strmě klesá, pro řadu obchodníků s realitami však mají jinou hodnotu. Janovské byty jsou pro ně cenné právě proto, že jsou levné.
Spekulace s janovskými byty mají probíhat podle následného scénáře. Realitní kancelář si dokáže vytipovat problémové nájemníky například z Prahy. Může jít o rodinu, která žije v bytě s regulovaným nájmem, má ale dluhy a spory se sousedy. Realitka jí koupí byt v Janově za 100 tisíc, uhradí za ni dluh a třeba jí ještě poskytne odstupné. I když se tak náklady vyšplhají například na 300 tisíc, je to pro makléře stále výhodné. Byt v Praze lze totiž po vystěhování původních nájemníků prodat za mnohonásobek ceny.
"Máme předběžné poznatky, že vyklizovací akce do předem určených ghett jsou řízeny zahraničními právními kancelářemi, které spolupracují s českými realitními kancelářemi. Vyklizení dosud blokovaného bytu od regulovaného a často problémového nájemníka může po jeho prodeji přinést zisk 300 až 500 tisíc korun. Tento podnikatelský záměr lze vystihnou sloganem Zbohatnout na zbídačení." říká ministr Kocáb.
Jak vzniklo ghettoPříčiny problémů v Janově podle ministra Kocába počátek 90. let rok 1998 rok 2005 |
"Ta zpráva je v mnoha ohledech zkreslená a co se týče kapitoly o bydlení, nebál bych se ji označit za blábol. V našich domech je nyní kolem stovky neobsazených bytů. Ty jsou někdy už přes rok prázdné, protože jsme z nich vystěhovali neplatiče. Kdybychom byli spekulanti, už bychom je přeci dávno obsadili," reagoval Ivan Rychecký z vedení severočeské pobočky firmy Haines.
"Zaměstnavatelé"
Dalším problémem jsou místní nezaměstnaní. Ale i jejich potíž mnohým vyhovuje. Práce načerno je pro nekvalifikované obyvatele sídliště všední záležitostí a nutností. Nabírání pracovních sil na veřejných prostranstvích na sídlišti v ranních hodinách je zde běžnou praxí.
Vydělávají na tom podnikatelé, z nichž mnozí dostávají zakázky pro zdejší velké průmyslové podniky. Pro brigádníky je taková práce vítána zřejmě hlavně proto, že jde o nárazovou záležitost a vztah se "zaměstnavatelem" je naprosto volný. Podnikatel získá levnou pracovní sílu, za kterou nemusí platit zdravotní a sociální pojištění.
"Nástroje kontroly, které mohou být vůči těmto zaměstnavatelům uplatňovány, jako jsou intervence inspektorátů práce a kontroly finančních úřadů, nejsou v dostatečném množství a s dostatečnou tvrdostí uplatňovány," uvádí studie.
"Souhlasím s tím, že práce načerno je mezi obyvateli Janova fenoménem. Polemizoval bych ale se závěrem, že kontrolní činnost je nedostatečná. Za minulý rok jsme v této oblasti prováděli 22 kontrol měsíčně, tedy každý pracovní den jednu. Za práci načerno jsme loni dali pokuty za tři miliony korun, letos už za 600 tisíc korun," říká šéf mosteckého úřadu práce Oldřich Malý.
Majitelé heren
Za posledních několik let v Janově došlo k boomu heren. "Mezi obyvateli Janova je rozšířeno gamblerství, čemuž vychází vstříc i zvýšený výskyt heren v lokalitě. Závislost jednoho člena postihuje obvykle celou širší rodinu. Postižený je schopen v herně prohrát její veškerý měsíční příjem v řádech desítek tisíc korun," uvádí se v "Kocábově" zprávě.
"Snažili jsme se herny v Janově regulovat. Jejich provozovatelé ale rychle přešli na on-line terminály, které podle vyhlášky ministerstva financí omezovat nelze. Tím nám moc nepomohlo," říká místostarosta Litvínova Martin Klika.
Lichváři
Dalšími podnikavci, kteří si v Janově přijdou na své, jsou lichváři a firmy, které půjčují na vyšší úrok. Téměř na každém rohu jsou v sídlišti vyvěšeny nabídky úvěrových firem typu Provident financial či Cetelem. A místní je hojně využívají. Potvrzuje to i průzkum Etnologického ústavu Akademie věd z roku 2008.
Zadluženost v Janově přiznalo 45 procent respondentů. Z toho 12 procent uvedlo, že mají dluhy u lichvářů, 60 procent u nebankovních firem. 34 procent dotázaných přiznalo dluh rovný nebo vyšší než 50 tisíc korun, 17 procent dluh nad 100 tisíc korun.
"Vezmeme-li v úvahu, že hovořit o dluzích, zejména o těch, které mají lidé u lichvářů, patří v této skupině k přísně tabuizovaným tématům, lze předpokládat, že uvedená čísla jsou ve skutečnosti násobně vyšší," uvádí zpráva.
