Není to pravda. Stačí si vzít kalkulačku a počítat: Výdaje státního rozpočtu budou mít v roce 2002 hodnotu 737 miliard Kč. Za stejné období můžeme předpokládat zhruba 6 milionů pracujících lidí. Příjmy státního rozpočtu jsou stanoveny na 690 miliard Kč. Prostým dělením tady připadá na každého zaměstnaného povinnost zaplatit cca 115 tisíc Kč. Připočteme-li nutnost v budoucnu zaplatit schodek, vroste tato částka na 123 tisíc Kč. Pokud vezmeme v úvahu průměrné daňové zatížení 43%, zjistíme, že tuto částku zaplatí každý s čistým příjmem okolo 162 000 Kč ročně, respektive 13 500 Kč měsíčně. To ovšem nebereme v úvahu DPH a spotřební daň. Po jejich započtení by se potřebná čistá mzda daňového poplatníka pohybovala kolem 10 000 Kč měsíčně.
Protože stát stejnou sumu vydá, připadnou také na každeho zaměstnaného služby ve stejné hodnotě (123 tisíc Kč). Do těchto služeb můžeme počítat: Péči o děti a rodiče konkrétního poplatníka (školství, důchody), péči o poplatníkovy přátele či známé, kteří se dostali do těžké životní situace (dávky v nezaměstanosti). A nakonec je v hodnotě těchto služeb započítán i náklad na úředníka, ktrý poplatníkovi daň vyměřuje.
To znamená, že každý, kdo vydělává více, než 10 000 Kč, platí státu stejně, či více, než kolik od něj dostane ve formě služeb. A to jsme započítali péči o všechny potřebné! Navíc vycházíme z nereálného předpokladu, že hodnota užitku ze služby, na kterou stát vydá jednu korunu, je pro příjemce této služby rovna jedné koruně. Ve skutečnosti je to jistě méně.
Ačkoli ne všichni mají příjem 10 000 Kč měsíčně, myslím si, že při troše snahy na něj může dosáhnout každý. Uvedená fakta zcela zřejmě bourají mýtus o tom, že normální člověk s průměrným příjmem vydělává na daních, protože přeci "boháči platí víc" a jsou to oni, kdo na systém doplácí. Pokud vám někdo bude toto tvrdit, můžete mu dokázat, že boháč je každý, kdo má měsíčně "desítku", to znamená většina našich občanů.
- pondělí 17. června 2002
