Jen jeden nebo dva z těch malých zločinců stál nebo bude stát před trestněprávním senátem. Ani jednoho z nich však my novináři nesmíme jmenovat nebo zveřejňovat informace, které by ho umožnily identifikovat. A – mírně řečeno - nepřijde nám to příliš logické.
Tvůrci zákona chtěli ochránit mladé pachatele před mediální bouří. Aby prý pak měli šanci na převýchovu. Hm, dobře. Ale k čemu taková ochrana v praxi je?
Možná se na druhém konci republiky nedozvědí, že 13letou školačku zamordoval Kazimír Vopička (jméno je vymyšleno! – pozn. red.), ale "nějaký" její brutální vrstevník.
Na vesnici nebo na malém městě ale stejně všichni vědí, že to byl ten "parchant od Vopičků" (jméno je vymyšleno! – pozn. red.)! Zákon je prostě jen takovým strkáním hlavy do písku! A parlament by ho měl změnit.
(To, že by se měla snížit hranice trestní odpovědnosti, není předmětem této glosy. Ale měla!)
