Jistě, každý má občas důvod spěchat a ne vždy vlastní vinou. No prosím, ano, spěchejme, ovšem pokud možno, neobtěžujme tím ostatní a už vůbec se spěcháním nechlubme. Co spěchem získáme víme už staletí od Jana Amose Komenského. Pro jistotu zopakujme: "Všeliké kvaltování lidské toliko pro hovado boží dobré jest."
Spousta spěchajících, tedy hovad, nejen, že spěchá, ale navíc s nosem nahoru, na silnici i s palečkem na klaksonu, odstrkuje a ohrožuje klidné, vyrovnané a úspěšné občany, kteří si dokázali svůj život zorganizovat bez spěchu.
Jak se vůbec mohl zrodit ten nesmyslný předsudek, že má spěchající přednost? Demonstrativní podoba spěchání je, dost možná, pozůstatek z doby, kdy se pracovní úsilí posuzovalo podle toho jak moc vypadáme uspěchaně.
Každopádně, spěchalové a spíchálci, pozor! Nová doba! Spěchejte diskrétně, jinak budete nejen neschopní, ale i směšní!
