Pracovnice Šmídová buďto zešílela, nebo se pustila do odvážné války. NBÚ je toho mínění, že porušila interní předpisy, zákoník práce, zákon o ochraně utajovaných skutečností a pravděpodobně i trestní zákon. Vyzrazení informace z Jakubíkova spisu je prý zásadní selhání.
Jako první krok odebral Šmídové "určení pro styk s utajovanými skutečnostmi". Šmídová dala výpověď z úřadu. Všichni jsme už zase v Jiříkově vidění. Potřebovali bychom slyšet především, zda Jakubíkovo prověření bylo oprávněné a podle zákona. Všichni víme, že se táhlo nekonečné měsíce, a také víme, že Jakubík měl společnou soukromou firmu s plukovníkem StB. Místo toho, zda pracovnice Šmídová mluví pravdu či lež, slyšíme výčet hrozeb.
Pokud Šmídová lhala, měl by její ředitel položit hlavu na špalek. Takové podivné ženy zaměstnává v tak citlivém úřadě - které chodí do televize z ničeho nic lhát? Co provedly dalšího? Takto ledabyle prověřil prověřovačky? A pokud Šmídová nelhala - měl by její ředitel také položit hlavu na špalek. Důvod není třeba ani vypisovat. Ředitele NBÚ tedy máme v každém případě z krku.
Ale co bude dál s prověřením Jakubíka? Kdo je prověří? Nebojme se, nikdo. Šéf NBÚ se jen dorovnal k ostatním náčelníkům našich tajných složek. Většinou už také mají tajné uniformy ušité z veřejné ostudy.
Pracovnice Šmídová bude muset bojovat. Její rozsáhlá obvinění se mohou ještě stupňovat, případně rozšiřovat, prohlubovat a zcela určitě se budou zamlžovat, všelijak kombinovat a štěpit, aby ve strašlivých chuchvalcích nekonečně se vlekoucích výhrůžek zanikla ta hlavní a prostá otázka: Jak to vlastně je nejen s Jakubíkem, nýbrž s bezpečnostními prověrkami vůbec?
Šmídové se může dařit i zle, pokud nebude dobře vyzbrojena. Ale ani dobrá zbroj ji neuchrání od naprostého rozpliznutí a postupného zapomenutí její pře. To je asi to jediné, co naše tajné úřady umějí opravdu dobře.
