Modří se zvedají přes neustálé hádky, přes plakáty využívající nudistické fotografie Mirka Topolánka. A oranžoví ztrácejí přes to, že mají před sebou terč velký jako Olomouc.
Ve skvělé prvorepublikové satirické trilogii Rady a Žáka vystupuje desperát Radion Mac Peresam. Má pušku, která střílí za roh, a tou likviduje všechny nepřátele. A ve finále zasáhne sám sebe do zad. Jediný, kdo ho mohl zlikvidovat, byl on sám.
Jiří Paroubek není desperát, ale talentovaný politik. Jenže svých výhod používá stejně. Nakonec se obrátí proti němu.
Davida Ratha měl jako nepřemožitelnou zbraň. Teď na Ratha pálí sami sociální demokraté. Paroubek má co dělat, aby ho uhájil, a sám ústnatý doktor nasazuje zpátečku – promiňte, páni učitelé, už nebudu drzý jako opice.
Ústecký kraj, kde má velký šéf kandidovat do voleb, je v rozvalinách. Proč? Prosazoval tam příliš vehementně své oblíbence Brožovou a Šlégra. To rozlítilo mnohé šíbry, kteří byli vytlačováni z kandidátek a báli se o poctivě vysezené jistoty.
Podobně ve středních Čechách: Rath je hejtman, vyhrál volby, ale proč má kumulovat funkce? Jak je jednoduché si do takového hromadění moci a prebend kopnout! A samozřejmě právem.
Paroubek miluje marketing. Rath, Brožová i Šlégr jsou marketingové trháky. Jenže politická strana není soukromý podnik, kde si generální ředitel může udělat, co chce.
Tím spíše sociální demokracie. Ta se semkne většinou jen tehdy, když jí hrozí katastrofa. Teď jí hrozí vítězství, všichni se třesou (proč ne, vždyť jsou to politici) na výhody z něj plynoucí. A necitlivé Paroubkovy zásahy vyvolávají pozdvižení.
Dobrý marketingový tah je i Olga Zubová. Nejen kvůli jejím plakátům, které visí a budou viset za peníze soukromého investora Soukupa. Mohla by přitáhnout část naivních mladých voličů, hlavně však ubrat pár desetin procenta bursíkovcům. Ti by se pak třeba nedostali do Sněmovny a situace by byla jednodušší.
Jenže i tady je škoda větší než užitek. Nejen proto, že Olga Zubová je naivní politička a několikanásobná zrádkyně "z dobré vůle". Byli to socialisté, kdo tvrdě a naprosto oprávněně kritizovali přeběhlictví ve Sněmovně. Teď přeběhlice Zubová zničehonic zabírá skoro jistě volitelné místo na kandidátce některému zasloužilému sociálnímu demokratovi.
A proti Paroubkovi už pálí i nejbližší spolupracovníci ze stranického štábu. Přímo se neodváží, byla by to sebevražda, ale jeho záměry a činy kritizují nepokrytě. Jako by si chystali pozici pro duel, pokud socialisté neuspějí ve volbách.
Paroubek je totiž odsouzen k vítězství, a to výraznému. Jakýkoli jiný výsledek bude pokládán nikoli za neúspěch, nýbrž rovnou za fiasko.
Jak se mohl vítězný Napoleon z loňského listopadu změnit v bezradného Hamleta? Důsledným používáním svých předností – silné vlády, bez velké vnitrostranické demokracie. Využíváním práce public relations šíbrů Tvrdíka a Dimuna. Podceňováním programových idejí na úkor rychlého marketingu. Bezohlednou hrubostí vůči protivníkům.
V době krize a nejistoty už tyhle pušky nestřílejí jako dřív. Jiří Paroubek má ještě na české politické poměry celou věčnost k tomu, aby se vzpamatoval, změnil lidi, způsoby i strategii.
Ale pokud to neudělá, je na nejlepší cestě k tomu, aby se odpravil sám. A Topolánek se svou partičkou může zůstat klidně u vody.
