Pokud konali civilní službu v ústavech sociální péče či v nemocnicích, pak i jejich služba vlasti byla plně pokryta a splněna. V ostatních organizacích však nebyla civilní služba plnohodnotnou náhražkou vojenské služby.
V současné době vzniká problém, že branná povinnost končí a měla by tedy skončit i civilní vojenská služba. Tím vznikne nedostatek pracovních sil obsluhujícího personálu v nemocnicích a ústavech sociální péče, který by jinak nevznikl, kdyby byl přijat zákon nebo pokračoval původní, aby ti civilkáři, kteří ještě neodsloužili svou povinnost vůči vlasti v době, kdy spadali do zákona o branné povinnosti, by si svůj závazek postupně odsloužili i nadále.
Bylo by to spravedlivé vůči těm, kteří si již tuto službu odsloužili i vůči těm, kteří místo civilní služby dali přednost službě v armádě.
Postupně by tito branci byli nahrazováni dlouhodobě nezaměstnanými, kteří čerpají již sociální podporu od městských a obecních úřadů. Tím by byla zajištěna plynulost náhrady pracovních sil ve vyjmenovaných ústavech a nedocházelo by k šokům ve výše uvedených zařízeních.
Diskuse, které vedou politici v různých debatách však zavání další nespravedlností, jež by měla být nasměrována vůči krátkodobě nezaměstnaným Bohužel právě proti těm s podporou v nezaměstnanosti co se aktivně přeškolují, nebo si sami hledají práci odpovídající jejich vzdělání.
Ozývají se dokonce hlasy na omezení jejich podpory v nezaměstnanosti, pokud nepřijmou nabízené místo po civilkářích. Toto jsou však zcela zcestné názory. Sankcionovat člověka, který si práci hledá ve svém oboru a nepřijme podřadné místo právě z důvodu své krátkodobé nezaměstnanosti či sankcionovat člověka, který kupříkladu je déle nezaměstnaný z důvodu vyššího věku či své specializace profese, ale nepobírá sociální dávky, protože ho živí kupříkladu manžel, je nespravedlivé.
Na místa po civilkářích by měli nastupovat výhradně ti, kteří pobírají sociální dávky od městských úřadů nikoli podporu v nezaměstnanosti do šesti měsíců od úřadů práce. Na ty by se měla nabídka pracovních míst v nemocnicích a ústavech sociální péče zaměřit a tyto lidi nutit k přijetí práce.
Právě ti již rezignovali na hledání pracovního místa a je nutné jim pomoci, ať už z důvodu, aby si místo sociálních dávek své peníze odpracovali, protože místa jistě budou pravděpodobně dotovaná úřady práce, nebo proto, aby se zamezilo jejich zaměstnávání na černo se souběhem vybírání sociálních dávek.
Rovněž v sociální síti končí i řada mladých lidí, kteří práci nesehnali z důvodu malé praxe a jejichž další setrvávání v této síti by mohlo narušit jejich další pracovní vývoj a návyk chodit do zaměstnání.Tam je určité sankcionování v případě nepřijetí takového místa jistě účelné, ale snížením sociálních dávek, nikoli omezováním podpory v nezaměstnanosti, která má již tak být zkrácena o pět procent.
