Souhrn nejrůznějších faktorů od zloby, odporu, nenávistné propagandy až v některých případech po zoufalství mezi palestinskou populací je zárukou, že po každém sebevražedném útoku se objeví další a další mladí rekruti, kteří budou ochotni zemřít stejnou smrtí.
Absolutní většina sebevražedných útočníků je z okruhu palestinských islámských militantních skupin, jako jsou Hamas nebo Džihád. Některé útoky jsou pečlivě plánovány podobně jako vojenské operace a účastní se jich celý tým lidí.
Velmi často jsou sebevražední útočníci dopravováni na místo určení v dodávkách jen několik minut před atentátem, aby nevzbudili pozornost izraelských bezpečnostních sil, které jsou cvičeny k tomu, aby přímo v ulicích takové útočníky vyhledávaly a zneškodňovaly.
Některé zdroje uvádějí, že mladíci jsou při útocích pod vlivem drog, to by však na druhé straně odporovalo přísné náboženské liteře. V naprosté většině jsou vedeni náboženskými motivy. Podle islámské tradice tomu, kdo položí svůj život za věc islámu, budou prominuty všechny jeho hříchy a zajištěno místo v ráji.
Po mnoho let už také pohlížejí někteří Palestinci na sebevražedné útoky proti Izraelcům jako na mučednický čin. Naverbovaní mladíci jsou zároveň přesvědčováni, že jejich rodiny budou finančně zajištěny až do smrti a celým svým okolím hluboce váženy. Mezi Palestinci skutečně fungují některé charitativní organizace, které se těmito případy zabývají.
Patřičné nábory se provádějí na náboženských školách, v mešitách a dalších islámských zařízeních, odkud jsou mladí muži převedeni na "hlubší" studium a postupně se stále více a více vzdalují vlivu své rodiny.
