Všichni staří lidé se tedy seč mohou snaží vypadat a jednat jako mladí. Hihňají se, střídají partnery, skáčou padákem a pijí jako duhy.
Částečně jim to skutečně jde k duhu, dřív vážně vypadali šedesátiletí a sedmdesátiletí lidé mnohem hůř. Jenže občas je to směšné.
A zaměstnavatelé se nedají zmást - jsou jako hippies. Nedůvěřují nikomu, komu je přes třicet.
Máme tedy my, letití, hořekovat? Skoro bych se vsadil, že ne. Zaměstnali jsme velice, ale velice mladého premiéra. Jeho vláda, tvrdím, jasně prokáže, že na těch starších lidech přeci jen něco je.
