A to nejen pokud jde o kvantitu. Politická scéna připomínající bojiště kohoutů musí estetické cítění vnímavého jedince urážet.
Dá se na této situaci něco změnit? Stoupenci různých kvót tvrdí, že ženy byly ve společnosti po staletí diskriminovány a že je možné a žádoucí to změnit. Poukazují na to, že podobně jako tomu bylo u černošských obyvatel Ameriky, může pomoci "pozitivní diskriminace".
Ta sice znamenala jisté znevýhodnění bílých, ale vedla k vytvoření "černé" střední vrstvy, bez které by změna postavení této menšiny nebyla možná. Když byla startovací čára pro nějakou skupinu dlouho umístěna kdesi nevýhodně vzadu, bude fér ji na chvíli posunout vpřed.
Odpůrci řeknou: Co když bude třeba vyřadit z kandidátky kvalitního mužského uchazeče jen proto, aby se naplnila kvóta? Navíc se nezdá, že by se chování žen v politické funkci příliš lišilo od dosavadní patriarchální praxe. Kromě toho by pak bylo logickým dovršením zavést i další směrná procenta pro Romy, postižené, gaye a lesbičky, a to nejen v politice, ale všude.
Nepropadne se společnost do chaosu nesčetných požadavků mnoha skupin? To jsou však jen technické otázky. Potíž je v samotném charakteru politiky. Ta je bojem o moc, byť v našem prostoru bojem kultivovaným.
Drobné změny by to snad přineslo. Ženy by možná nenapadlo schůzovat v šest ráno nebo o půl jedné v noci. Na vlastním tvrdém soupeření by se však nezměnilo nic. Ve stínu debat o detailech volebního stroje by mohly zaniknout vážnější "ženské" otázky. Třeba jak změnit životní styl, aby se i vinou státu pro ženu a rodinu nestával každodenně zbytečně úmorným bojem o přežití.
