Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Novodobé „valkýry“. Kde všude vládnou nad armádami ženy

  12:40aktualizováno  12:40
Karolína Peake je po Vlastě Parkanové už druhou ženou v historii České republiky, která řídí ministerstvo obrany. V českých poměrech budí žena v čele silového resortu zatím vždy rozporuplné reakce. V Evropě i ve světě však vládnou ženy armádám celkem běžně.

Nová ministryně obrany Karolína Peake | foto:  Petr Topič, MAFRA

Není to nic neobvyklého, zdá se. Ženy dnešní doby létají v bojových letounech, plaví se na válečných lodích, řídí každodenní chod jednotek i celých armád, ať už v uniformě nebo v civilu jako političky.

Peake rozprášila Vondrův tým

Mezi nejbližšími spojenci v NATO řídí v současnosti ženy celou obranu jako ministryně hned ve třech zemích - Litvě, Nizozemsku a Norsku. Přitom jejich původní profese jsou na míle vzdáleny bezpečnostní problematice nebo armádě jako takové.

Čtyřiapadesátiletá litevská ministryně obrany Rasa Juknevičiené je původně dětskou lékařkou. Ještě v područí Sovětského svazu se vrhla do politiky, aby pak v roce 1990 podepsala dokument o obnovení litevského státu.

Šéfové české obrany

  • Antonín Baudyš (KDU-ČSL)
    2. července 1992 – 21. září 1994
  • Vilém Holáň (KDU-ČSL)
    22. září 1994 – 4. července 1996
  • Miloslav Výborný (KDU-ČSL)
    4. července 1996 – 2. ledna 1998
  • Michal Lobkowicz (US)
    2. ledna 1998 – 22. července 1998
  • Vladimír Vetchý (ČSSD)
    22. července 1998 – 4. května 2001
  • Jaroslav Tvrdík (ČSSD)
    4. května 2001 – 9. června 2003
  • Miroslav Kostelka (ČSSD)
    9. června 2003 – 4. srpna 2004
  • Karel Kühnl (US)
    4. srpna 2004 – 4. září 2006
  • Jiří Šedivý (ODS)
    4. září 2006 – 9. ledna 2007
  • Vlasta Parkanová (KDU-ČSL)
    9. ledna 2007 – 8. května 2009
  • Martin Barták (nestraník za ODS)
    8. května 2009 – 13. července 2010
  • Alexandr Vondra (ODS)
    13. července 2010 – 7. prosince 2012
  • Karolína Peake (LIDEM)
    12. prosince 2012 -

Postupně se dostala k otázce možnosti přijetí Litvy do NATO a vyprofilovala se v odbornici na euroatlantické vztahy. V prosinci 2008 pak byla jmenována ministryní obrany litevské vlády.

To kariéra nizozemské ministryně Jeanine Antoinette Hennis-Plasschaert byla raketová. Narodila se 7. dubna 1973. Vystudovala úřednickou Evropskou akademii v Utrechtu a pak pracovala pro Evropskou komisi. V letech 2004 až 2010 byla poslankyní Evropského parlamentu.

V červnu 2010 ji zvolili do nizozemského parlamentu, kde se soustřeďuje na otázky bezpečnosti, policie a rovnosti pohlaví. V listopadu 2012 byla jmenována ministryní obrany nizozemské vlády.

V Norsku má na starost armádu "ostřílená ministryně" Anne-Grete Ström-Erichsen. Třiašedesátiletá inženýrka počítačových systémů už jednou ministerstvo obrany vedla v letech 2005 až 2009.

V mezičase si zkusila v norské vládě řídit zdravotnictví, aby před několika dny opět zamířila na obranu. Armádu převzala od jiné ženy - další velezkušené norské kariérní političky a stranické kolegyně Grete Faremo. A před nimi vládly ještě Eldbjorg Lower a Kristin Krohn Devold. To jsou hned čtyři šéfky obrany.

První byly na Severu

S trochou nadsázky jsou jako "novodobé valkýry". V severské mytologii to byly krásné, ale nebezpečné dívky – válečnice ozbrojené štíty, oštěpy a přílbami, které sloužily svému bohu Ódinovi. Valkýry jezdily do bitev na okřídlených koních a řídily boj, střežily válečníky nebo je nechávaly padnout. Měly moc vyvolávat ty, co zahynou a určovat vítězství.

Švédská ministryně obrany Karin Enström

Švédská ministryně obrany Karin Enström

Nizozemská ministryně Jeanine Antoinette Hennis-Plasschaert

Nizozemská ministryně Jeanine Antoinette Hennis-Plasschaert

Litevská ministryně obrany Rasa Juknevičiené

Litevská ministryně obrany Rasa Juknevičiené

V zemích severní Evropy mají koneckonců ženy obranu na starost velmi často. "Ženy tolik neriskují a jsou vedeny jinými úvahami. Myslím, že to může mít pozitivní dopad na vedení," prohlašuje často premiérka Islandu Jóhanna Sigurdardottir.

Hvězdná kariéra Karolíny Peake

Faktem ale je, že daleko největší počty žen ve vrcholných pozicích včetně vlády jsou dány už tradičním zcela rovnocenným postavením žen v tamější společnosti. Od té doby, co v roce 1988 norská premiérka Gro Harlem Brundtland sestavila vládu s rekordním počtem osmi žen v osmnáctičlenném kabinetu, nebylo v žádné tamější vládě méně než 40 procent žen.

Ministryni obrany měli také v Dánsku a Finsku. A právě Finsko mělo vůbec první ženu v čele obrany v rámci Evropy. Stala se jí v roce 1990 Elisabeth Rehn, které se podařilo prosadit zákon o dobrovolné vojenské službě žen. A po pěti letech ji ve funkci vystřídala další žena Anneli Kariina Taina.

Za "válečnici" lze označit současnou švédskou ministryni obrany Karin Enström, která to dotáhla na kapitánku u výsadkových obojživelných vojsk. Deset let pracovala ve výboru pro obranu a její manžel Anders působí v hodnosti podplukovníka na velitelství švédské námořní pěchoty. Její předchůdkyně a první švédská šéfka obrany Leni Björklund do čela armády přišla z pozice generální tajemnice švédské luteránské církve.

Svou "valkýru" mělo také Slovinsko. Byla jí Ljubica Jelušič, univerzitní profesorka v oboru obranných studií. Ve Francii vedla obranu Michele Alliot-Marie, navíc v době rozšiřujících se vojenských operací v Afghánistánu. Ve Španělsku zase řídila armádu v období let 2008 až 2011 zkušená právnička Carme Chacón Piqueras. Byla vůbec první ženou v takové funkci v zemi. Španělská média si ale všímala spíše toho, že do úřadu nastupovala v sedmém měsíci těhotenství a vojenské přehlídky absolvovala s bříškem.

Španělská ministryně obrany Carme Chacón Piqueras
Španělská ministryně obrany Carme Chacón Piqueras

Španělská ministryně obrany Carme Chacón Piqueras

Ministryni na roky i týdny

A tak by se dalo pokračovat po celém světě. Argentina, Bahamy, Bangladéš, Černá Hora, Filipíny, Chile, Kapverdy nebo Jamajka.

Historicky první ministryní obrany na světě byla zřejmě Sirimavo Ratwatte Dias Bandaranaike ze Srí Lanky. Post ministryně obrany vykonávala souběžně s premiérskou funkcí v letech 1960-1965 a opětovně 1970-1977. Premiérkou byla pak ještě v letech období 1994 až 2000, tehdy již ale post ministryně obrany nezastávala.

Zřejmě nejstarší ženou na ministerstvu obrany byla známá uruguayská právnička a politička Azucena Berrutti, která v pětasedmdesáti letech přijala nabídku prezidenta Vázquéze a od března 2005 do roku 2008 řídila jedno z nejkontroverznějších ministerstev v zemi. Opozice ji vinila, že věděla o podivných armádních zakázkách, do kterých měli být zapleteni vysoce postavení důstojníci i členové vlády.

Velmi krátce měli ministryni obrany v Bolívii. Právnička María Cecilia Chacón Rendón se ujala funkce v dubnu 2011 a prezident Morales jí svěřil kromě obrany i mezinárodní ekonomické vztahy a ministerstvo vodních zdrojů. Ve vládě však vydržela jen několik měsíců. Rezignovala po tvrdém zákroku armády a policie proti demonstrantům, kteří odmítali stavbu nové dálnice přes národní park.

Jihoafrická ministryně obrany a válečných veteránů Nosiviwe Mapisa-Nqakula

Jihoafrická ministryně obrany a válečných veteránů Nosiviwe Mapisa-Nqakula

Nepřehlédnutelnou postavou je jihoafrická ministryně obrany a válečných veteránů Nosiviwe Mapisa-Nqakula. Prezident Jacob Zuma tajemnici ligy žen u Afrického národního kongresu do úřadu jmenoval letos v červnu. Už předtím ale působila jako ministryně vnitra a ministryně nápravných služeb. V roce 1984 opustila Jihoafrickou republiku a podstoupila tvrdý vojenský výcvik v Angole a Sovětském svazu. V Angole pak stála v čele zvláštní komise, která vyšetřovala dezertéry z ozbrojeného křídla Afrického národního kongresu. Ministrem obrany byl také její manžel Charles.

Obětí vnitrostranických bojů se zřejmě stala první žena v čele ministerstva obrany v Japonsku. Politička Yuriko Koike ve vládě premiéra Šinzó Abeho vydržela v roce 2007 pouhých 54 dnů. Rezignovala kvůli skandálu s únikem přísně tajných plánů amerických raketových křižníků systému Aegis z japonského ministerstva obrany.

K úniku informací došlo sice řadu měsíců před jejím nástupem do funkce, Koike však trvala na tom, že za to někdo musí být odpovědný a vzala celou záležitost na sebe. Až později se ukázalo, že za jejím odchodem patrně stály politické boje s vlivným místopředsedou vlády ohledně personálního obsazení důležitých postů na obraně.

Autor: natoaktual.cz






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Odtajněné dokumenty NATO. Jaderné síly středního a krátkého dosahu od roku 1987
Odtajněné dokumenty NATO ukazují studenou válku v číslech

Nedávno odtajněné dokumenty Severoatlantické aliance názorně ukazují v číslech, dobových grafech, mapách a grafikách, jak se v dobách studené války vyvíjelo...  celý článek

Nácvik na oslavy ruského Dne námořnictva v Něvské zátoce u Petrohradu
Na Baltu se formují ruské válečné lodě. Petrohrad oslaví Den námořnictva

Přes čtyřicet bojových lodí a ponorek, desítky letounů, tisíce diváků a ruský prezident Vladimir Putin. Tak bude vypadat Petrohrad a Něvská zátoka v Baltském...  celý článek

Cvičení „Mobilizace 2017“. Ostrými tankovými střelbami na Libavé vyvrcholily...
Na obranu přidáme do roku 2020, slíbil Stropnickému šéf financí

Do roku 2020 vzrostou české výdaje na obranu na 1,4 procenta hrubého domácího produktu. Dohodli se na tom ministr obrany Martin Stropnický s šéfem financí...  celý článek

Vyfoťte, vystavte, prodejte
Vyfoťte, vystavte, prodejte

Prodávejte jednoduše přes mobilní aplikaci Bazar eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.